tajemstvi prouteneho kosiku film zinnerova

Tématem vyprávění v knížce Tajemství proutěného košíku je neúplná rodina.
Přestože Markéta Zinnerová příběh napsala již v roce 1978, je jeho téma i dnes pořád aktuální a proto určitě osloví čtenáře. Postavy z knížky neznají mobilní telefony, počítače a různé technické vymoženosti naší současnosti, ale prožívají své životní osudy stejně jako dnešní děti.

tajemstvi prouteneho kosiku

O kom a o čem se v příběhu vypráví
Klárka žije už čtvrtý rok s babičkou Vavruškovou v Janovicích a tam také chodí do školy. Má malého brášku Vojtíška, který žije s rodiči v Praze. Rodiče si myslí, že by nezvládli starat se o dvě děti. Rodina by ale měla žít pohromadě. Klárce se stýská po bráškovi, po mámě Miriam, která je loutková herečka, po tátovi Jaroslavovi už tolik ne, protože Klárku stále napomíná a pořád chce, aby mu něco namalovala. Tatínek totiž sní o tom, že bude jednou z Klárky slavná malířka. Klárka kreslí ráda, ale jen tak pro radost, vždycky nakreslí, co zajímavého se jí přihodilo a co prožila s kamarády – takový malovaný deník.
 Klárka má v Janovicích kamarády Vláďu a Tondu. Tonda je z myslivny. Vláďa bydlí hned naproti babičce Vavruškové, žije jen s maminkou Hankou a dědou Karasem. Vláďův táta Václav se odstěhoval. Má teď novou rodinu, novou ženu, čekají dítě a vyženil i syna Zdeňka, který bude od září chodit s Vláďou, Klárkou a Tondou do páté třídy v Janovicích. Zdeněk žil donedávna jen s mámou Boženou, táta se mu zabil v mlze na motorce a teď si musí zvykat na nového, rázného otce.

Vláďa nese tátův odchod těžce. Každé dítě se špatně vyrovnává s rozchodem rodičů.
Vláďa se náhodou seznámil s lesákem Ondrou. Zpočátku byl Vláďa nedůvěřivý, ale když mu Ondra daroval asi ročního jezevčíka Žuldu a svezl ho na koni, začal se s ním kamarádit a našel u něho trošku z toho, co mu chybělo po odchodu táty. Ondra učil Vláďu jezdit na koni, chytali spolu ryby, byli spolu v Praze na výletě.
 Vláďa a Zdeněk mají společného více, než si myslí a než by byli ochotni připustit. Jenomže kluci nemají vůbec v úmyslu se přátelit, naopak si dělají schválnosti, hlavně Zdeněk Vláďovi a dostávají se tak z jednoho průšvihu do druhého. Nakonec je právě ty společné průšvihy sblíží. Ono není zase tak špatné mít najednou bratra, i když nevlastního a brzy budou mít i společnou sestru.

 Autorka představuje zajímavým způsobem dospělé, ponechává jim jejich vlastní jména (maminka Miriam, otec Václav) a bourá klasický model rodičovství, kdy rodiče, máma a táta, vystupují jako nadřazená a neomylná autorita. Markéta Zinnerová ukazuje, že rodiče jsou obyčejní lidé, kteří mají své pocity, svá trápení, občas chybují a hlavně kdysi také byli dětmi. (např. ředitel Merunka vzpomíná na klukoviny, které vyváděl jako dítě a teď jako dospělý řídí janovickou školu, kterou kdysi sám navštěvoval.)


 Na třetí generaci - babička Vavrušková a děda Karas – ukazuje spisovatelka důležitou roli prarodičů v životě dětí a rodiny vůbec. S věkem získali životní nadhled a možná právě proto mají pro svá vnoučata více pochopení než rodiče, kteří jsou věčně uspěchaní a zaneprázdnění. Zajímavým momentem je situace, kdy děda Karas zůstává po odchodu syna Václava se snachou Hankou a vnukem Vláďou. Babička Vavrušková i děda Karas mají se svými blízkými spoustu starostí, ale i tak je nenechá autorka na pochybách, že musí žít také svůj vlastní život a mají právo na osobní štěstí. “A jako děti potřebují jiné děti, aby se jim vyzpovídaly ze svých tajností, dědečkové potřebují hodné babičky, aby jim naslouchaly. A nejen naslouchaly, taky poradili, že starost se nedá lámat přes koleno a čas je ten nejlepší ranhojič.”

Dětská duše zůstává pořád stejná – technika ani civilizace ji nemůže změnit. Dnes už legendární kniha Markéty Zinnerové vypráví především o dětech, o tom, co prožívají, co je trápí, z čeho se radují, o čem sní. Každé dítě potřebuje bezpečí rodiny, lásku svých blízkých, porozumění, spoustu trpělivosti ze strany dospělých, touží po dobrodružství, svobodě, důvěře a věří na šťastný konec.

Podle knihy byl v roce 1977 natočen seriál “Tajemství proutěného košíku”.

Tajemství proutěného košíku / Markéta Zinnerová / Albatros

Inspirující myšlenky...

Slovo Bůh pro mne není nic víc než označení výtvoru lidské slabosti. Bible je sbírka legend, které jsou sice úctyhodné, ale přesto velice primitivní. Žádná její interpretace, byť by byla sebelepší, nemůže (podle mého názoru) tento fakt změnit.
Albert Einstein