A+ A A-

Alchymista se opravdu narodil před sto lety

alchymista130.jpgMichael Scott je jedním z nejúspěšnějších irských spisovatelů, odborník na mytologii a folkloristiku. Je mistrem fantasy, sci-fi, hororu a dokonce ho Irish Times nazvaly králem fantasy žánru na ostrovech. Žije a píše v Dublinu, můžete navštívit jeho stránky: www.dillonscott.comNikolas Flamel, známý též z knih o Harry Potterovi, kde svěřil kámen mudrců bradavickému řediteli Brumbálovi, aby zabránil jeho zneužití silami zla, není smyšlená postava. Narodil se totiž před téměř sedmi sty lety a v příbězích Michaela Scotta ...

Nikolas Flamel se stal strážcem mocné knihy mága Abraháma, díky které je schopen vařit pravidelně každý měsíc elixír života nebo měnit obyčejné kovy ve zlato.

Kniha, také zvaná pouze Kodex, v sobě skrývá dávná tajemství a může ve špatných rukách přivodit zkázu celého lidstva a změnit od základů uspořádání světa.

Přesně toho chce dosáhnout Dr. John Dee, další skutečná historická postava, a dávno zapomenuté bytosti, které byly z našeho světa vyhnány před mnoha tisíci lety. Johnovi Dee se podaří ukrást Kodex. Naštěstí nic není úplně ztraceno, je tu proroctví a s ním i naděje, že „dva, co jedno jsou“ mohou zabránit katastrofě…


Alchymista | Tajemstvi nesmrtelného Nikolase Flamela | Michael Scott | přeložila Zuzana Zábrodská | Vydal Knižní klub


UKÁZKA Z KNIHY:

John Dee se narodil v roce 1527. Žil za vlády Alžběty I., sloužil jí v mnoha ohledech, jako poradce, překladatel, matematik, astronom a osobní astrolog. To on jí vybral datum korunovace a zvolil poledne 15. ledna 1559. Předpověděl mladé princezně, že bude vládnout dlouho a nakonec její vláda trvala 45 let.
Dee byl ale i její korunní vyzvědač. Sbíral informace pro královnu po celé Evropě a stal se nejvlivnějším a nejmocnějším agentem na celém starém kontinentě. Jako nejproslulejší učenec a vědec, kouzelník a alchymista byl vítán na dvorech králů a v sídlech šlechty. Otevřeně přiznával, že mluví jen anglicky, latinsky a řecky, ačkoliv ve skutečnosti ovládal dobře dalších dvanáct jazyků a rozuměl nejméně dalším dvanácti, dokonce arabštině a trochu staré čínštině. Brzy pochopil, že lidé jsou často velmi sdílní, když nevědí, že jim rozumíte každé slovo a toho dokázal bravurně využít. Dee podepisoval své zprávy a depeše důvěrně kódem 007, a připadalo mu nádherně komické, že po stovkách let vytvořil Ian Fleming postavu Jamese Bonda a dal mu stejné krycí jméno.

John Dee byl jedním z nejmocnějších kouzelníků své doby. Ovládal umění probouzet mrtvé, umění čarodějné, matematiku a astrologii, jasnovidectví a čtení budoucnosti. Jeho cesty po Evropě ho dovedly téměř ke všem velkým kouzelníkům té doby, což zahrnovalo i legendárního Nikolase Flamela, který byl známý alchymista.
Dee se o Nikolasovi, o kterém si všichni mysleli, že zemřel v roce 1418, dozvěděl úplnou náhodou. Ovlivnilo to celý jeho další život a mnoha způsoby se to projevilo v historii světa.
Nikolas a Perenela se vrátili do Paříže na začátku 16. století a pomáhali chudým a nemocným v nemocnicích, které před více než sto lety sami založili. Žili a pracovali prakticky ve stínu velké katedrály Notre Dam. Dee byl v Paříži na tajné misi pro královnu. Když spatřil hubeného tmavovlasého muže a jeho ženu se zelenýma očima, kteří spolu pracovali v nemocnici, okamžitě je poznal. Dee byl jedním z mála lidí, kteří získali kopii Flamelova mistrovského díla Soubor filozofie, které obsahovalo rytinu s jeho podobou. Dee se doktorovi a jeho ženě představil a nazval je pravými jmény a ani jeden z nich to nepopřel. Samozřejmě že už také slyšeli o slavném Dr. Johnu Dee. Perenela byla odměřená, ale Nikolas byl rád, že se mu naskytla příležitost vzít anglického kouzelníka do učení. Dee okamžitě opustil Anglii a strávil další čtyři roky v Paříži s Nikolasem a Perenelou.

V Paříži v roce 1575 se také poprvé dozvěděl o existenci starobylých ras.
Byl pohroužen do studia ve svém malém podkrovním pokoji Flamelova domu, když tu se z komína najednou spustila příšera, která vypadala jako ze zlého snu. Na koberec před krbem se sypaly saze i ohořelé kusy dřeva, jak se stvoření prodíralo dovnitř. Byl to gargoyl, starodávný druh draka, obývající stoky a hřbitovy většiny evropských měst. S černýma oválnýma očima a mramorovou kůží se podobal sochám a bustám, které zdobily katedrálu přímo naproti domu, jen tento byl živý a opravdový. Promluvil archaickou formou řečtiny a pozval ho na schůzku nahoře na střeše Notre Damu. Dee okamžitě poznal, že se takové pozvání neodmítá a následoval příšeru do noci. Gargoyl dlouhými kroky zamířil ke zdem katedrály. Někdy šel po dvou, většinou po čtyřech, úzkými průchody, skrytými pasážemi a nakonec i kanály ho dovedl dovnitř. Gargoyl ho vedl po tisíci a jednom kamenném schodu, až konečně stanuli na střeše gotického chrámu.
„Čekej zde,“ přikázal a pak už neřekl vůbec nic. Splnil svou misi a usadil se na okraji střechy, naklonil se přes okraj a úplně přítomnost Johna Dee ignoroval. Křídla pohodlně složil přes ramena, ocas trochu stočil dozadu a na čele se mu objevily malé rohy. Sledoval náměstí dole a hledal příhodnou kořist mezi lidmi, kteří se toulali nocí a neměli kam jít. Kdyby se někdo podíval nahoru, nerozpoznal by živoucí příšeru od nespočetných kamenných chrličů, které zdobily budovu.
Dee se odvážil na kraj střechy a shlédl celé město jako na dlani. Celá noční Paříž teď ležela pod ním, tisíce mihotavých světel krbů, lamp a svíček, jejichž kouř se zvedal přímo k nebi. Nespočetné množství světýlek, která dělila pouze černá křivka Seiny. Z výšky Dee slyšel všechen ruch města – to nízké bzučení, které připomínalo včelí úl. Cítil zápach, který visel nad ulicemi – kanály, hnijící ovoce, zkažené maso a lidský i zvířecí pot, a dokonce zápach samotné řeky.

Stál a trpělivě čekal za slavnou rozetou, protože jedna z nejdůležitějších věcí, které se studiem magie naučil, byla trpělivost. Jako učenec využíval příležitost stát na střeše nejvyšší budovy v Paříži a litoval, že si s sebou nevzal svůj skicák. Cítil se spokojeně, když se díval okolo, a snažil se vrýt si do své výjimečné paměti každý detail. Vzpomněl si na svou nedávnou návštěvu Florencie, kam přijel prozkoumat zápisníky Leonarda da Vinciho. Byly napsány zvláštní šifrou, kterou se nikomu nepodařilo rozluštit. Jemu trvalo méně než hodinu, než kód prolomil. Nikoho totiž předtím nenapadlo, že Leonardo nepoužil jen šifru, ale že navíc poznámky napsal zrcadlově. Zápisky byly plné úžasných kreseb budoucích objevů a vynálezů: zbraně, které střílejí mnohokrát za sebou, obrněný dostavník, který se pohybuje bez koňského spřežení, prostředek, který se umí pohybovat pod hladinou moře. Ale jeden vynález zastínil ty ostatní, alespoň z pohledu Johna Dee. Postroj, který podle da Vinciho umožní člověku létat jako pták. Dee úplně nevěřil, že by to mohlo fungovat, ale nic si nepřál víc než létat. Nyní, když se díval na Paříž z takové výšky, si představoval, jaké by to bylo nasadit si da Vinciho křídla a letět nad střechami města.

Náhlý pohyb přerušil jeho snění. Otočil se na sever, kde se na noční obloze pohyboval stín, obklopený malými tečkami. Tečky mohly být ptáci, ale ptáci přece nelétají v noci. Dee věděl, že toto je důvod, proč sem měl přijít. Soustředil se tedy na velký stín, který se přibližoval, a snažil se přijít na to, co to může být. Když se postava dotkla střechy, uviděl ženu s popelavou tváří, oblečenou v černém, dlouhém plášti z vraního peří.
Tu noc John Dee poprvé potkal Morriganu.

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit