A+ A A-

Vědma – už třetí díl o nesmrtelném Nikolasi Flamelovi

vedmaPopulární knihy Michaela Scotta pokračuji vydáním dalšího dílu Vědma. Hrdinou prvního dílu šestidílného příběhu Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela byl sám alchymista, ve druhém dílu, v Čarodějovi se více zviditelnil jeho protivník John Dee, další nesmrtelný, o kterém se můžete dočíst i v seriozních vědeckých spisech.

Nyní ve třetím dílu patří obdiv alchymistově ženě se schopnostmi, které jí oba jmenovaní muži mohou jen závidět. Madam Perenela Flamelová je opravdu výjimečná. Ti, co již s dvojčaty prožili první dva díly, ale i ti, kteří tento příběh teprve objevili, se mohou těšit na setkání s novými, ale i již známými nesmrtelnými hrdiny. Není nouze o bitvy a dobrodružství, které doprovázejí velké úsilí o záchranu lidstva.

Více však ani prozradit nesmíme, snad jen skutečnost, že i pátý den našich známých protagonistů je víc než rušný.

Vědma (Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela)
Michael Scott

Vyd. Euromedia Group – Knižní klub, 2009
Přeložila Zuzana Fišerová

UKÁZKA Z KNIHY:

„Vědmo, to od tebe nebylo pěkné. Mohla jsi mě zranit. O trochu hlouběji a přišel bych o nohu.“
„To jsem také v podstatě měla v úmyslu,“ zamumlala Perenela. Uložila hrot do kapsy a vydala se znovu nahoru.
„Neztratil jsem nohu již celé věky. Trvá to tak dlouho, než mi pak naroste nová,“ dodal tvor nevrle řecky s příšernou výslovností.
Perenela si jeho řečí nevšímala a soustředěně stoupala příčku za příčkou blíž k dennímu světlu. Napadlo ji, jestli se vůbec Nereus do šachty vejde. Ucítila závan rybího odéru, až se jí do očí nahrnuly slzy. Pokusila se polknout, i když žaludek byl vyloženě proti. Přitiskla se ke straně, kde začínal další tunel, a podívala se dolů. Nereus stál stále na dně pod žebříkem. Perenela byla v chabém světle schopná rozeznat jen jeho hlavu a ramena, vše ostatní zahalila milosrdná tma. Nereus zvedl svůj trojzubec a zamával jím. „Vypadá to, že jsi v pasti. Nemůžeš lézt nahoru, a přitom mě odhánět tím svým párátkem, vědmo. Ale ještě na tebe dosáhnu…“
Perenela zahlédla zmítající se chapadla. Nejdříve jedno, druhé, pak třetí a čtvrté začalo stoupat k ní nahoru. Všechna se kroutila a vinula jako hadi a po celém obvodu šachty se drolily drobné kamínky. „Máš vůbec představu, kdo jsem?“ zeptala se nahlas a zřetelně Perenela. Nejprve pronesla svou otázku řecky a potom i anglicky.
Nereus pokrčil rameny, přičemž se všechny jeho nohy zavlnily. „Přiznávám, že nevím.“
„Tak proč jsi tady?“ pokračovala Perenela a znovu se vytáhla na další stupínek zrezavělého žebříku. Zdálo se jí, že hlas Nerea zní jak od znuděného akademika.
„Splácím starý dluh,“ zabublal hlas starce. „Jedna z nejstarších starobylých bytostí se na mě obrátila a požádala mě o laskavost. Když se vrátím na tento svět i se svými dcerami a obklíčíme ostrov, bude můj starý dluh splacen. Bylo mi řečeno, že tebe si můžu nechat. A zatímco bys byla jen průměrná služebnice, údajně po století či dvou z tebe bude dobrá manželka. Vše, co vím, je, že tě nazývají vědma.“
„A víš jaká vědma?“ udržovala Perenela konverzaci.
Mořský stařec se zasmál. „Nestarám se o lidské plémě, ani o nich nic moc nevím. Za mých časů to mělo nějaký smysl. Vědmy měly moc a sílu, bylo třeba se jich bát nebo je přinejmenším respektovat. Ale dnes? V této době na zemi stará označení, tituly a funkce nic neznamenají. Jak jsem zjistil pro dnešní lidi je kouzelník jen zábavná postavička pro děti, jež tahá králíky z klobouku.“
Tentokrát se zasmála Perenela a její smích starce překvapil natolik, že umlkl. „Pak bys měl vědět, s kým máš tu čest. Nejsem žádná pouťová atrakce a jsem překvapená, že ti tvůj přítel ze starobylých bytostí neřekl, koho na ostrově potkáš. Nebo možná nejsem až tak překvapená, protože kdybys to věděl, tak by ses možná do tohoto bláhového dobrodružství ani nepustil.“ Perenelin hlas dostával v šachtě dramatickou ozvěnu. „Jsem sedmá dcera sedmé dcery. Na tomto světě žiji již téměř sedm set let a ovládám moudrost věků. Byla jsem učednicí těch nejlepších kouzelnic a čarodějů, zaříkávačů a šamanů, kteří kdy žili. O některých jsi možná slyšel i ty. Učila mě samotná čarodějka z Endoru nebo dvě největší vědmy a věštkyně v historii lidstva: Kirké a Medea.“
„Kirké?“ zalomozil nespokojeně Nereus, až se mu nohy rozklepaly. „Medea?" dodal skoro zoufale.
„Ty víc než kdo jiný bys měl znát pověst mých učitelek.“
„A bylas dobrá učednice?“ opatrně nadhodil Nereus.
„Nejlepší ze všech. A ještě bys měl vědět, starče, že nikdy nebudu tvou ženou, protože jsem vdaná za alchymistu Nikolase Flamela.“
„Aha,“ řekla starobylá bytost tiše.
„Jsem nesmrtelná Perenela Flamelová.“
„Aha, tak tahle vědma,“ mumlal Nereus.
„Ano, přesně ta.“ Perenela vytrhla kovovou skobu ze zdi, soustředila do dlaně aurickou energii a sledovala kov, jak se rozpouští a kroutí do špinavě hnědé kapaliny. „Dovol mi, abych ti ukázala trik, který mě naučila sama Kirké.“

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit