nejstarší čítárny jsou šestnáctileté

A+ A A-

Zlobilky je knížka pro začínající čtenáře

zlobilky250Byly jednou holčičky a ty moc a moc zlobily. Jedna si pořád vymýšlela, že ji něco kousne, druhá se nechtěla mýt, jiná stále na někoho neslušně ukazovala. Další se toulaly, bály se a byly strašné nepořádnice. A co teprve ty ostatní! S takovými zlobilkami si ani rodiče nevěděli rady, ale, jak se říká, na každého jednou dojde.
A cože se s těmi holčičkami nakonec stalo? Přečtěte si sami - zlobit se opravdu nevyplácí!


Zlobilky
Martina Drijverová

Ilustrovala Markéta Vydrová
Druhé čtení, Formát: 160 x 195, váz., Počet stran: 80,
Vydává Albatros, 2009, vydání: 1.

Ukázka z knihy: Holčičky den a noc

Byly dvě holčičky – dvojčátka. Narodily se chvilku po sobě, ta jedna ještě v noci, ta druhá už za dne. A podle toho měly také povahy. Ta denní byla hodná, milá a poslušná – možná až moc. Nikdy si nestěžovala, pořád byla ochotná a říkala „ano, prosím“ a „děkuji pěkně.“ Šířila kolem sebe jen světlo.
Ta druhá holčička byla nehodná, nepříjemná a neposlušná – a také až moc. Jaktěživ slušně nepozdravila, nikomu nepomáhala a říkala „ani mě nenapadne“ a „ tůhle.“ Kolem ní byla stále tma.
Ty dvě holčičky bydlely s rodiči v pěkném domku se zahradou. Ale klidu tam nebylo ani za mák. Tatínek se vrátil z práce a ta hodná holčička mu pořád něco přinášela, bačkory a noviny a limonádu… Pořád mu říkala, jak dobře vypadá a že je hodný a venku svítí slunce a nechtěl by se projít, když je tak pěkně?
Nedala mu se svou laskavostí ani na chvilku pokoj, až tatínek nakonec vykřikl: „Proboha, nech mě být!“
Hodná holčička chápavě přikývla, tatínek je jistě unavený, nebo snad nastydlý? Mohla by mu uvařit čaj, přinést obklad nebo předčítat… Nic z toho tatínek nechtěl, chtěl jen chvilku klidu a tu neměl, dokud ta hodná holčička byla s ním. Takže se před ní musel zamknout.
A zrovna tak zlé to bylo, když se o tatínka starala druhá dcera, protože ta mu nepřinesla nic a nejen to: noviny, co chtěl tatínek číst, roztrhala, bačkory schovala a do limonády hodila mravence. Navíc mu říkala, že vypadá hrozně, nejspíš je nemocný, a kromě toho má na nose spoustu pih.
Nedala mu se svou zlobivostí ani chvilku pokoje, až tatínek nakonec vykřikl: „Proboha, nech mě být!“
Ta holčička řekla, že ji ani nenapadne, aby ho nechala, protože celý den zlobila maminku a teď se tedy musí věnovat tatínkovi. Tatínek chtěl ovšem chvilku klidu a tu neměl, dokud zlobivá holčička byla s ním. Takže se před ní musel zamknout.
I maminka se před děvčaty zavírala, jak jen mohla, protože ani s jednou z nich to nebylo k vydržení. Rodiče si prostě s dcerkami nevěděli rady. Jednou večer, když dvojčata spala, povídali si o svém trápení u otevřeného okna. A zrovna šel kolem kouzelník! Bylo mu těch nešťastných rodičů líto a řekl si, že to s holčičkami nějak zařídí. A tak se stalo, že druhý den maminka řekla té hodné holčičce: „Nalej, prosím, do mixéru smetanu, uděláme ovocný pohár se šlehačkou.“
Ta hodná holčička hned, že ano, nalila smetanu a protože se mohla samou ochotou přetrhnout, rovnou také mixér zapnula.
Jenže v tu chvíli se tam přihnala zlobivá holčička, šťouchla do té první… a že při tom sama ztratila rovnováhu, spadly obě do smetany. Točily se a točily… Maminka chtěla mixér zastavit, ale nešlo to, protože to bylo kouzlo!

Cože – a to je konec?

Ale ne, to se ví, že ne. Mixér se nakonec zastavil sám a ven vypadly dvě holčičky. Ty povahy se v nich pěkně promíchaly… každá byla trochu hodná a trochu zlobivá, někdy milá, někdy protivná – jak kdy. Zrovna jako všechny ostatní děti. Takže to bylo úplně v pořádku.

A co ta šlehačka?

No, té měli spoustu a když přišel tatínek domů, dali si všichni u stolku na zahradě báječné ovocné poháry. Konečně v klidu.

vydrova450_zlobilky

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit