nejstarší čítárny jsou šestnáctileté

A+ A A-

Duchaři a nadpřirozené bytosti

Uplynulo jenom několik měsíců od vydání prvního dílu humorné série Pachatelé dobrých skutků s názvem Puntíkáři a na knižních pultech už leží další knížka s názvem Duchaři. Pro druhý díl si totiž autor Miloš Kratochvíl zvolil velice atraktivní téma pro děti: duchové, nadpřirozené bytosti, pověry a magické praktiky.

Vypravěčem je i v tomto díle zase Michal. Místa děje jsou také stejná jako minule: domov, škola, les.
Zajímavé je, že k výčtu opakujících se prostředí lze zmínit také hřbitov, a to znovu jako dějiště komických situací: v Puntíkářích byl obklíčen policií, v Duchařích se po něm za tmy prochází trojice spolužáků a zažívá strašidelně–komické okamžiky.

V pokračování „účinkuje“ také většina postav z dílu předchozího: třídní učitelka Vlčková alias Vlčice
znovu píše nestandardní poznámky do žákovských, které Michalův tatínek, zaměstnaný v reklamní agentuře, opisuje coby synopse do reklam; psychiatrička teta Marcela podává odborné výklady, a milionářský synek Hurych vypráví o exotických ostrovech... K osvědčenému manšaftu zazáří i několik postav zcela nových, ale neméně barvitých – jmenovitě například madam Kasandra nebo bájný hajný Lišák.

Nerozluční kamarádi Michal Souček a Filip Fialka dál „páchají“ dobré skutky jako o život,
ale tentokrát už ve velkém. Z původního předsevzetí zachránit před duchem pouhé dvě osoby, spolužáka Trpajze Lojdu a třídní učitelku Vlčkovou, se dostanou k plánu mnohem velkolepějšímu – zachránit celou školu. Průšvih, který jim z toho vzejde, je také velkolepý. Jako v prvním díle, oba skončí výslechem u policajta.

Každá snaha o konání dobra se totiž oběma klukům zásadně zvrtne v malér a v obvinění ze zlých úmyslů. Na principu proměňování věcí v jejich protiklady je založený děj celé série. Samotný název série je postavený na oxymóronu neboli na spojení slov, které si smyslově protiřečí: „pachatelé“ a „dobrých skutků“. Princip spojování protikladů je ve vyprávění přítomný na více úrovních. V díle Duchaří, který se zabývá tématem pověr a pověrčivosti, také každý pokus si přivolat štěstí za pomocí amuletů nebo magických praktik zákonitě dopadá přivoláním si pravého opaku – smůly. A toto pravidlo děje stihne nejenom Michala a Filipa, ale i psychiatričku tetu Marcelu.
Antiteze (neboli konfrontace protikladů) bývá základem mnoha přísloví a aforismů. I takové její užití v Duchařích najdete – jeden ukázkový příklad stvoří nevědomky třídní Vlčková. „Kdo spoléhá na štěstí, míří k neštěstí,“ napíše do žákovských Michala a Fildy coby poznámku a tím přiměje Michalova tátu celé odpoledne hledat po tlustých knihách, jestli se nejedná o výrok nějakého mrtvého filosofa nebo spisovatele.

Co se týče zmiňovaných amuletů a magických praktik
autor si zamystifikoval a namíchal nesmírně zábavný koktejl jak ze zcela smyšlených, tak ze skutečně existujících pojmů a názvů. Dokonce i jedna dětská knížka, o níž se v textu mluví se vší vážností, s uvedením titulu, hlavního hrdiny i shrnutím děje, je smyšlená. Tyto mystifikace se dobře slučují s tématem, které je obecně o přeludech – věcech, které vypadají jako skutečné, ale doopravdy neexistují.

Závěr vyprávění tvoří výjev společného běhu – jedná se o stejný motiv jako na konci dílu prvního a dá se předpokládat, že jím budou končit i díly následující, protože společný běh je metaforou o přátelství. Michal s Filipem běží mezi zahradami staré vilové čtvrti (v prvním díle běželi mezi stromy v lese), cítí sílu, kterou jim dává jejich přátelství a je jim krásně.


11_koupitPachatelé dobrých skutků 2
Miloš Kratochvíl

Ilustrace: Milan Starý
Vydala Mladá Fronta, 2009

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit