adam-koleno-urbankova

Některé z publikací z Baobabu jakoby znovuobjevují svět knížek pro děti s inscenovanými fotografiemi. Z poslední doby jsou to třeba knížky Petra Šmalce a Markéty Šimkové Zik a Cháta nebo knížka Dagmar Urbánkové Adam a koleno, neobvyklá od první do poslední stránky.

Netuctový příběh v knížce Adam a koleno je z těch, které nejdou z hlavy. Vypraví o Adamovi a jeho rozbitém koleně. A proč by se děj nemohl odehrávat přímo pod roztrženou nohavicí? A tak je celá knížka podřízena právě tomuto nápadu. Návštěva Adama v jeho vlastním rozbitém koleně u jedné podivné babičky. Zní to možná až trochu morbidně, dokonce to třeba vyvolá představu dětské hry „krvavé koleno“, ale nebojte, kromě jednoho momentu, kdy si kolínková babička nasazuje umělé zuby (ohleduplně s odvrácenou tváří) není na trochu bizarním, ale jednoduchém příběhu nic morbidního ani nechutného. Právě naopak!

Malý svět za trhlinou kalhot sestavila autorka z miniaturních věciček: kousků pomerančové kůry, klacíků, větví, listů a samozřejmě maličkých loutek. Setkáte se tak s půvabnými kyblíky, mýdlíčky, kabelkami, maličkým kuchyňským náčiním, líbezným čajovým servisem a podobně.

Vše je prostoupeno láskou a obdivem ke starým věcem a lidem, i k dětem.

urbankova-koleno-adam-kuchyn


Autorčina scénografie nepůsobí nijak teatrálně, obrázky jsou neokázalé a vtipné (i když bohaté a rozmanité, že se v nich pohled skoro až ztrácí)  a doplněné stručným, avšak dětí znalým textem. Zkuste knížku otevřít a uvidíte sami. A nemusíte čekat až na to, až si vaše děcko rozbije koleno.

ADAM A KOLENO / Dagmar Urbánková / Baobab, 2007 / 44 stran

Inspirující myšlenky...

Na tomto místě je vhodné zeptat se, co je to soucit. Mnozí jej totiž chválí jako ctnost a soucitného muže nazývají dobrým mužem. I to je duševní vada, protože člověk takto chybující se vzdaluje od pravdy. Soucit je vada malicherného ducha slábnoucího při pohledu na cizí zla. Soucit je proto běžný u těch nejhorších; jsou to stařeny a obyčejné ženské, koho dojímají slzy největších zločinců. Soucit je chorobný stav duše vyvolaný pohledem na cizí potíže nebo smutek z cizího neštěstí, o němž si člověk myslí, že je nezasloužené. Takový chorobný stav však mudrce nepostihuje. Mudrc tudíž necítí soucit, protože to není možné bez ubohosti duše. Soucit je blízký bídě, neboť z ní něco má a něco z ní bere. Soucit je chorobný stav duší příliš poděšených bídou.
Seneca, O laskavosti