Originální výtvarník František Skála (1956) vydal Skutečný příběh Cílka a Lídy, komiks pro cca sedmi- osmiletého čtenáře, kongeniálně propojující slovo s aranžovanými barevnými fotografiemi, jimž dominuje příběh „malého chlapíka“ z názvu knížky.

skutecny pribeh cilka a lidy


Podobně jako v předchozím Skálově autorském počinu pro děti, komiksu Velké putování Vlase a Brady (1997), je i pro nynějšího hrdinu Cílka důležitá cesta, a to cesta lesem: jednak ta, kterou podniká tak trochu z donucení, protože ho kdesi kdosi „vypudil ze staré nory“, a jednak ta, na niž se vydává už zcela svobodný, s nově postaveným přístřeším za zády – cesta za krásami a magií přírody.

Stavba domku i pozdější setkání s Bulínem z rodiny Strombulínů, s Pirdekem, „co bobky nastražil“, s černým slimákem Brunem anebo s tajuplnou opatrovnicí-čarodějnicí Lídou jsou pro Cílka sledem drobných slavností, překvapení a radostí: „malý chlapík“ je totiž cestovatel a filosof v jednom. Medituje o náležitosti protikladů v přírodě („jinak by byl svět málo barevný“), o přátelství a dobrotě („Cílek se snažil vycházet s každým, koho potkal“), ale především chápe, že je třeba se „umět dívat a pozorně naslouchat“, protože jen tak „poznáte, že není jediný den v roce, který by se podobal jinému“.

skala cilek

František Skála je v literatuře tím, kým ve výtvarném umění: okouzleným a spontánně básnivým svědkem, kterému stačí stávající kulisy jen nepatrně posunout, aby se mohl zhoupnout v síti osobního snění. To on sám je Cílkem, který ve svém příbytku pozoruje „měnící se drahokamy listů, zářící pavučinu na okně a sluneční koberec rozvinutý od postele na zápraží.“

JAK CÍLEK LÍDU NAŠEL / František Skála / Fotografoval František Skála

 

Inspirující myšlenky...

Tupost ducha je naprosto v souladu s tupostí vnímání a nedostatkem dráždivosti, což činí člověka méně vnímavým k bolestem a zármutku každého druhu a velikosti: právě z této duchovní tuposti však vychází ono druhé, vnitřní prázdnota, vtištěná do bezpočtu tváří, kterou prozrazuje i čilá pozornost všem, i těm nejmenším událostem ve vnějším světě, vnitřní prázdnota, jež je pravým zdrojem nudy, slídící po vnějších dráždidlech, aby něčím rozhýbala ducha a mysl.
Schopenhauer, Aforismy k životní moudrosti