Ohař, jezevčík, ovčák, pudl, chrt, špiclík, foxteriér, buldok, vlčák, oříšek, bernardýn – to je psů! A každý má svou písničku! Když je měsíc v úplňku tak se z každého psa stane zpěvák a muzikant. Zazpívejte si s nimi. Jedenáct krátkých pohádek Václava Čtvrtka a písniček s notovým partem Jiřího Válka.

zpivaji psici pri mesici


Zpívají psíci při měsíci | Olga Ptáčková, Václav Čtvrtek, Jiří Válek | Vydal Albatros, 2011, 2. upravené vydání

Oříšek a hvězdičky

Písničku desátou můžete při měsíčku slyšet na každém dvorku, kde má boudu oříšek.
A tak na jednom dvorku v jedné boudě bydlel jeden oříšek. Vždycky ráno přišli a řekli mu:
„Pořádně to tu přes den ohlídáš. Slepice, husy a kachny. A taky vrabce, aby drůbeži nezobali zrní.“
Oříšek to všecko hlídal. A navíc ještě štěkal vozům na kola, když moc vrzala. Hlídal a štěkal až do večera. Když si chtěl trochu odpočinout,
přišli znova:
„Bude tma, a tak musíš hlídat dál. Slepice, husy a kachny, aby je někdo nepobral.“
Oříšek hlídal až do rána. A ráno zas přišli…
Ten oříšek měl jedno oříščí přání. Aby chviličku nemusel hlídat a mohl se dívat jen tak na nebe a počítat hvězdičky.
„Tak víš co?“ poradil mu kocour, který tam chodil okolo. „Já budu dnes hlídat místo tebe. Ty si počítej ty hvězdičky.“
A kocour si vyskočil nahoru na boudu a svítil očima. Oříšek se dal do počítání hvězdiček:
„První, druhá, třetí, čtvrtá…“
A dál nic.
„Pročpak nepočítáš?“ povídá kocour. „Dál neumíš?“
„Ale umím,“ řekl oříšek a počítal: „…pátá, šestá, sedmá, osmá… haf!“
„Jakpak to divně počítáš?“ povídá kocour.
A oříšek se naježil a počítal čím dál tím hěř:
„Haf haf haf haf haf haf!“
Tak to bylo až do rána. Protože tisíc hvězdiček by oříšek dokázal spočítat tisíckrát po jedné, ale když je u toho jediný kocour, musí na něho
oříšek tisíckrát zahafat.
K ránu, když kocour odběhl na seník, si oříšek jen vzdychl a spustil tu svou oříščí písničku.  

zpivajici psici follHaf haf haf haf,
haf haf haf.
Měsíc jde po nebi,
já sedím na dvorku,
pořád mi říkají,
dej pozor, Azorku,
na zloděje,
ach, na zloděje!
Haf haf haf haf,
haf haf haf.

Haf haf haf haf,
haf haf haf.
Měsíci pomáhám
ohlídat hvězdičky,
a ráno ospal.
počítám slepičky,
ó jejeje,
ach, ó jejeje.
Haf haf haf haf,
haf haf haf.

Pohádky pro děti – nové knihy

Exotické africké pohádky, kde nejsou hloupí Honzové, dobráčtí čerti ani šišlaví vodníci

Nevyskytují se tu hloupí Honzové, dobráčtí čerti, šišlaví vodníci, zřídka se dobývají srdce princezen. Podobně jako vš...

Kouzelná fajfka Františka Skály staršího a Stanovského je tady znovu, po více jak 20 letech

František Skála starší je mužem mnoha zájmů a talentů. Je malířem, grafikem, ilustrátorem, ale i tvůrcem animovaných film...

O zemi Tam a Jinde, velká pohádková kniha Dagmar Lhotové

Obsáhlá pohádková kniha nemá u nás v podstatě obdobu, dá se trochu přirovnat Carrollově Alence v říši divů nebo vyprávě...

Příhody brášky Králíka. Skvostné pohádky Pavla Šruta a Jindry Čapka

Bráška Králík není tradiční pohádkový hrdina. Je to trochu rošťák a filuta, který své silnější protivníky poráží v...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Inspirující myšlenky...

Filmům zpravidla schází tajemství, tato nezbytná složka každého uměleckého díla. Scenáristé, režiséři i producenti dbají velmi pečlivě na to, aby neporušili náš klid, a proto okno filmového plátna, které vede do osvobozujícího světa poezie, nechávají zavřené. Raději nás nutí zamýšlet se nad náměty, jež by mohly tvořit pokračování našeho všedního života, opakují tisíckrát tutéž zápletku, nebo nám dávají zapomenout na těžké hodiny každodenní práce. A toto všechno samozřejmě s požehnáním navyklé morálky, vládní i mezinárodní cenzury – s naprosto dobrým vkusem a s kořením bílého humoru i s jinými prozaickými imperativy reality.
Luis Buňuel, Do posledního dechu