byl-jednou_petiska.jpg„Bylo jednou jedno loutkové divadlo a bylo to moc hezké divadlo s červenou oponou a se spoustou loutek. Kdyby se někdo za oponu podíval, uviděl by hluboký pohádkový les. Lesem vedla cesta, ale nikdo po ní nepřicházel. Divadlo bylo tiché, nikdo si s loutkami nehrál…“

Útlá knížka vás zavede do jednoho dětského loutkového divadla. Děti odjely na návštěvu k babičce a divadlo ten srpnový horký den osiřelo. Copak se asi v té chvíli děje? Pokud si myslíte, že loutkové divadlo prostě jen čeká a nudí se, není to pravda.

Loutkové divadlo je takový malý svět a nemusí čekat, až si s ním děti začnou hrát. Dobrodružství může zažít i o samotě. Kašpárkovi a jeho koníčku se zachtělo projížďky. To je začátek příběhu, ve kterém se nebudou nudit ani ostatní loutky. Loupežníci, čerti, princezna i drak, babička s Červenou karkulkou, pan kníže, krejčík, vodník nebo třeba čarodějnice. To je ostatně pěkně vykutálená osůbka. Trochu kouzlem a trochu lží si pomůže k mladé krásné služebné. Filoménka sice nakonec u čarodějnice zůstane, ale přece jen… Uvidíte, jak si Filoménka poradí i s takovou patálií, že musí u čarodějnice zůstat navždy.

Ale s čertem to taky nedopadlo slavně…

„A co čert nechtěl, to se stalo. Čert myslivec se posadil rovnou na babiččinu jehlu, kterou loupežník Vlasando vzal babičce. Čert vykřikl, vyskočil a nohy mu ujely po skleněných kuličkách, o které oloupil kluky Nehtando. Čert se zachytil borovice. Borovice se otřásla a shodila z větve hrnec, který uloupil loupežník Ušando. Hrnec spadl čertovi myslivcovi na hlavu jako veliký klobouk.
Sjel mu pes uši a přes oči a čert neviděl. Zkoušel hrnec z hlavy stáhnout, ale čertí rohy mu bránily. Venku tma, v hrnci tma ještě větší…
„To je nadělení, to je, to je,“ bědoval čert s hlavou v hrnci….“

Příběh, ke kterému se budou i mladší děti rády vracet

Příběh je pro předškolní děti ve věku od 5 let. Pro předčítání se podle mého názoru hodí i pro děti o něco mladší, příběh je jednoduchý a čtivý. Určitě vám vystačí na několik podzimních večerů a je pravděpodobné, že se k němu děti budou chtít rádi vracet. A nejen kvůli Kašpárkovi a jeho neposlušnému koníčkovi.

Text je milý, celkový dojem hezkého čtení tvoří ilustrací orámovaný text a doprovod obrázků typických pro Helenu Zmatlíkovou. Spojení s příběhem z pera Eduarda Petičky je zárukou kvalitního čtení pro děti.

Převzato: https://www.svetdetskefantazie.cz


Bylo jednou loutkové divadlo
Eduard Petiška

Ilustruje Helena Zmatlíková
čtvrté vydání, l. vyd. ve Fragmentu (l. vyd. 1980, Albatros)

 

Pohádky pro děti – nové knihy

Pohádky z kerského lesa, kde Hrabal napsal Slavnosti sněženek

Nová kniha pohádek, kterou si zcela určitě oblíbí především děti přibližně ve věku od šesti do dvanácti let, ale přeč...

Chytré pohádky pro malé rozumbrady Jiřího Žáčka a Adolfa Borna

Obsáhlá sbírka pohádek z celého světa z pera Jiřího Žáčka a s obrázky Adolfa Borna by měla oslovit děti přemýšlivé. U...

Mistrné, ale trochu strašidelné pohádky Slabého učí děti krásnou češtinu

Ano, ano, Slabého pohádky nezklamou. Jsou jak dějově pestré, tak i jazykově mistrné. Neobyčejně vynalézavé, fantazijí př...

Pohádkový svět Františka Nepila, jedinečné příběhy velkého vypravěče

Výbor pohádek Františka Nepila potěší jeho věrné čtenáře, malé, ale i ty, kteří už jsou dávno dospělí a spisovatelovy...

Neplechaté pohádky Ljuby Štíplové patří k nejoblíbenějším pro malé čtenáře

Spisovatelka Ljuba Štíplová patřila dlouhá léta k těm nejoblíbenějším nejen u rodičů, ale především u malých dětí. K...

Inspirující myšlenky...

A vôbec, hudba je čosi strašné ... Hudba pôsobí, že zabúdam na seba, na svoje skutočné položenie, prenáša ma do akéhosi iného, nezvyčajného duševného stavu: pod vplyvom hudby sa mi zdá, že cítim to, čo vlastne necítim, že chápem to, čo nechápem, že môžem to, čo nemôžem...
Lev Tolstoj, Kreutzerova sonáta