Knížka navazuje na úspěšnou knihu Zuzanka. Jeden z nejoblíbenějších příběhů o správné holčičce Zuzance vypráví o tom, jak se Zuzanka ujme malého ježečka, který by bez její pomoci určitě zmrzl. Text Daniely Krolupperové je natolik zjednodušen, že si ho mohou přečíst i úplní čtenářští začátečníci. Ilustrovala ji nezaměnitelným způsobem Vlasta Baránková, která patří k těm nejlepším českým ilustrátorům.


jezecek1.jpg

Pomalu začínal podzim.
Vítr napřed vanul, potom foukal a nakonec fičel.
Listí na stromech zezlátlo a zčervenalo.
Vítr si s ním vesele hrál.
„Páni ježci,“ divil se ježeček, „to listí doopravdy lítá!“

jezecek2.jpg

Nad hlavou ježečkovi proletělo hejno vlaštovek.
„Kam letíte, vlaštovky?“ volal za nimi.
„Do teplých krajin. Přijde zima,
začne sněžit. Tady bychom zmrzly!“
odpověděly vlaštovky zvesela a letěly dál.


 

jezecek_cover_130.jpgDaniela Krolupperová
Zuzanka a ježeček

Ilustrace Vlasta Baránková
24 str., 155x155 mm, 1. vydání, pevná vazba




Inspirující myšlenky...

V 19. Století, kdy maloměšťáci začali imitovat noblesu, snažili se mluvit vzdělaně. Ovšem nemajíce vzdělání. A snažili se chovat vychovaně, nemajíce vychování. Imitovali. Proto byli tak přepjatí. Považovali za vulgárnost ledacos, co se ani v nejvyšších kruzích za vulgární nepovažovalo. To se zachovává u mnoha lidí dodnes... Druhý extrém ovšem je, že zase mnoho lidí mluví hrubě a vulgárně a sprostě, aby jaksi zdůraznili svou lidovost. Vykládají si mylně lidovost, jako si tamti vykládali mylně dobré mravy... Ano, souhlasím, kultura naší řeči hodně upadla. Obludná zdeúřední slova, která si vymýšlejí docela zbyteční lidé bez jazykového citu, zamořila noviny, úřední spisy i korespondenci, ba i ústní projevy.
Jan Werich