julinka z jedle zahradkyJůlinka má uprostřed okrasné zahrady svých rodičů úrodnou džungli plnou spokojených brouků, zvířátek a rostlinek legračních názvů. Je to místo plné života, kam sekačka na trávu rozhodně nesmí. Její zvířecí kamarádi jí za odměnu přinesou semínka a Jůlinka zjistí, že zahrada může nabídnout hojnost i jí a tatínkovi s maminkou.

Tato knížka bude inspirovat dospělé i děti k ohleduplnému zahradničení.
Nejenže se děti naučí rozeznávat běžné druhy rostlin, ale objeví také léčivé kouzlo tradičních bylin i přehlížených plevelů, které rostou snad na každé zahradě. V Jůlinčině zápisníku pak najdou několik nenáročných užitečných receptů na lektvary, které si mohou samy připravit.

Tereza Václavková
Věnuje se psaní a ilustrování knížek zejména pro děti. Je vášnivou zahradnicí a propagátorkou permakultury. Z vlastní zahrady čerpá náměty pro své knihy a divadelní vystoupení pro děti.
Vydala autorskou knížky Jůlinka z veselé zahrádky (2011) a volné pokračování Jůlinka z jedlé zahrádky (2013).
Ke knize svého švagra Vladimíra Václavka 'Neviditelný svět' vytvořila ilustrace přímo v krajině. Příležitostně se věnuje scénografii pro rodinnou divadelní společnost. Pro malé cestovatele připravuje dobrodružnou knihu podle skutečné události. Je spoluautorkou workshopu, který napomáhá amatérským kreslířům a autorům vytvořit vlastní publikace.
Další informace na www.terezavaclavkova.com

Jůlinka z jedlé zahrádky / Tereza Václavková / Nakladatel: Verzone, 2013

julinka vaclavkova

Inspirující myšlenky...

Dolanský mlýn najednou se zastavil. Byloť to ponejprv zas po třiceti letech. Tenkrát zemřel starý mlynář, dnes jeho syn. Mlýn dolanský dle starého obyčeje se zastavil při posledním pána svého vzdechnutí a celé okolí nad nenadálým, neobvyklým tím tichem takřka zkamenělo. Štěpy v sadě, obalené květem růžovým a bílým, podivením sebou ani nepohnuly, větřík jasnou hladinu rybníka po celé ráno dovádivě rozzčeřující úžasem zatajil dech, šepotavé rákosí ostýchavě oněmělo. V olších u potoka to utichlo jako v kostele. Strnadi a drozdové o závod v lupenatém jich chládku prozpěvující ani tam již netíkli, co jim selhal průvod ze mlýna. A čáp jako starý mudrc okolo vody zamyšleně se procházeje, zůstal zaraženě na jedné noze stát; nedůvěřivě zíral k mlýnu, jakoby očekával, že bílé to stavení, oblité nejzlatějším slunéčkem májovým, asi tak neočekávaně zmizí, jako v něm zanikl klepot veselý…
Karolina Světlá, Kříž u potoka