Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Pozůstalé básně Vítězslava Nezvala, velikána české poezie, na kterého se už zapomíná

nezval pozustale basne

Je neuvěřitelné, jakým způsobem se dostal Nezval na tzv. cenzurní list po roce 1989. Myslím tím cenzuru, která je vlastně autocenzurou různých novinářů a literárních kritiků, pro které není Nezval dost ideologicky čistý. Jen si všimněte, kolik odkazů na články (tím nemyslím knihy a záznamy biografické) je na internetu. Vzhledem k velikosti talentu básníka skoro žádné.

Naštěstí dílo Vítězslava Nezvala vyšlo v 39. svazcích v Československém spisovateli postupně od roku 1950 až do roku 1990, kdy jedním z posledních vydaných děl byly Pozůstalé básně sv. 37. Obálku a vazbu této jedinečné edice navrhl František Muzika.

Vynikající český herec František Filipovský vzpomíná na Nezvala...
Zejména večery a noci na zájezdech byly s Nezvalem nezapomenutelné. Veselý až bujarý člověk se sklonem k nostalgii, co chvíli přepadený záchvaty melancholie. Jindy z něj ovšem tryskaly až raplovsky bláznivé nápady. Zpočátku jsem si nemohl zvyknout na jeho způsob vyjadřování. Jako kdyby pořád hovořil v básnických obrazech. I když mluvil o nejprostších věcech normálního života, připadalo mi to nadnesené. Po čase jsem si ho však už jiného neuměl představit. A takový zůstává i v mé vzpomínce.

O velikosti Nezvala píše sám Jaroslav Seifert
Vítězslav Nezval zemřel předčasně, nebyl ještě stár. Ale umíral lehce. Tak lehce, jak lehce psal své verše. Nikdo netušil, že jeho nemoc je smrtelná. Myslili jen na chřipku. Pojednou v náručí své ženy sklonil hlavu a v tom okamžiku ztratila tato země jednoho ze svých velkých básníků.

nezval vitezslav young

Připomeňme si Nezvalovo rozsáhlé dílo několika verši z Pozůstalých básní:

Ukázky...

Ej za černým lánem hoj na koni vraném
kdo to tam nebesa orá?
Či je snad bez otce
ďábelské ovoce
princezna Mandragora?

Slyš dunivou ránu zříš věčnosti bránu
poutníci chřadnou už bledí
ohnivé rakety
padají na světy
namísto odpovědí

Kde bleskem se řítí ó neváhej sníti
poutníče na trudné souši
Ujízdí pohádka
vije ti poupátka
rozžeň se po bělouši:

Ej za černou chýši až v sedmé výši
tam kouzelné čakany stojí
Bohu se zachtělo
nebe se zachvělo
zrodil se k lásce a boji

Být vichřice planá a čítat jen rána
zoufalství k bohu se dralo
Čakanům pokynul
zešílel zahynul
sémě mu odtékalo

Z něj v dědictví synu svou zanechal vinu
jsme též jeho sirobné děti
toužíme milujem
z lásky se vzdalujem
z prokletí do prokletí

Ej za černým lánem hoj na koni vraném
ujíždí květina chorá
květina bez otce
ďábelské ovoce
princezna Mandragora

My světy a lidé my co nás kdy přijde
jsme jedna květina chorá
Květina bez otce
ďábelské ovoce
princezna Mandragora

--------

Po nás ať přijde potopa

Archa byla zparchantělá loď
Noe do ní nastěhoval choť
Hady slony hejno holubů
Ujeli až někam na Kubu

Vlci bratřili se s kuřátky
Noe vypravoval pohádky
Že už nikdá nebude válka
Tenkrát vlastně vznikla morálka

Refrén
Pojď Michaelo pojď pojď zamíchej mně kávu
I my prej příjdem do ráje
Pojď Michaelo pojď pojď navštíviti Jávu
Pojď trhat kvítky z Havaje

Pojď odjíždí dnes loď a tady to jde z kopce
Co může nám dát Evropa
Pojď Michaelo pojď pojď mezi domorodce
Po nás ať přijde potopa
-------------

Stárnete stárnete mé lásky
říkám si to jen potichu
Studentky chůvy husopasky
a i ty dámy v kožichu

V knihovně popelí se svazky
jak hejno spících kulichů
Stárnete stárnete mé lásky
říkám si to jen potichu

Vznešené a už bez hříchu
chodíte samy na procházku
Žel pod očima máte vrásky
Stárnete stárnete mé lásky

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Nezval Vítězslav poezie klasická

Komentáře  

# Marie 2016-06-01
Vítězslav Nezval je jeden z mála umělců, u kterých se snažím zapomenout, jak skončil...tj. jeho dílo Stalin apod. Chci si ho pamatovat jako jednoho ze zakladatelů poetismu (Podivuhodný kouzelník, Abeceda, Pantomima, Edison, ...), tvůrce surrealistické zmíněné Ženy v množném čísle či Prahy s prsty deště a hlavně i jako autora/spoluautora Manon Lescaut -v jeho úpravě je nepřekonatelná!
Citovat
# Rudolf 2016-05-31
Básnickým velmistrem české varianty surrealismu byl přes všechny peripetie vztahu k němu Vítězslav Nezval. V roce 1936 vydal sbírku Žena v množném čísle a v ní je báseň Košile. Ta končí kaskádou veršů, v nichž se vedle sebe ocitají v mnohdy překvapivém vztahu skutečnosti docela odlehlé:

Jak je krásný zvyk zahradníků chránit ovoce na stromech v malých sáčcích
Jako vy přikrýváte nahá ňadra košilí
Krásná jak džber vody převržený v smutečním domě
Krásná jak jehla v březové kůře na níž je vyryt letopočet
Krásná jak makovice jíž se dotkl zvon
Krásná jak střevíc plující za povodně podél okna s petrolejovou lampou
Krásná jak hranice dříví na níž usedl motýl
Krásná jak pečené jablko ve sněhu
Krásná jak pelest zasažená kulovým bleskem
Krásná jak mokrý hadr v plameni
Krásná jak pecen chleba o půlnoci na chodníku
Krásná jak knoflík na zdi kláštera
Krásná jak poklad v květináči
Krásná jak spiritistický stoleček jenž píše na vrata
Krásná jak věnec v střelnici
Krásná jak nůžky stříhající knot svíce
Krásná jak slza v oku
Krásná jak vlásečnice hodinek v uchu koně
Krásná jak diamant v pušce kondotiera
Krásná jak chrup vtisknutý do jablka
Krásná jak stromy v Lucemburské zahradě ovázané škrobeným plátnem
Citovat
# Modrá 2016-05-31
Byl to fešák. Teď o něm a dalších z jeho generace čtu v knize Trestankyně od Mileny Štráfeldové (život Růženy Vackové na pozadí "šťastného 20. století"
Citovat
# Majka 2016-05-29
Nezvala jsem četl hodně. Ale nejlepší jsou balady Roberta Davida
Citovat