basne bieblSvazek básní z nakladatelství Host obsahuje kompletní Bieblovy básnické knihy Věrný hlas, Zlom, Zloděj z Bagdadu, Zlatými řetězy, S lodí jež dováží čaj a kávu, Nový Ikaros, Nebe peklo ráj a Zrcadlo noci.

Kniha odstraní tak jednu z velkých mezer ve vydávání moderní české poezie: dosud básně Konstantina Biebla nevyšly v kritickém vydání.

Jeho dílo, vydávané v padesátých letech, bylo poznamenáno autocenzurou a cenzurou. Následovaly jen antologie, připravované na různé ediční úrovni.
Přítomný svazek vychází z posledních knižních vydání za autorova života před vznikem zmíněného díla. V rozsáhlém komentáři prof. Jiřího Holého srovnává dochované rukopisy, časopisecké a novinové otisky a varianty knižních vydání jednotlivých básní. Výsledkem je první souborná edice jádra básníkova díla a také bohatý materiál pro další literárně vědné bádání.

Básně / Konstantin Biebl / Host, 2014

biebl konstantin portert s knihou

Ukázky...

S lodí jež dováží čaj a kávu

S lodí jež dováží čaj a kávu
pojedu jednou na dalekou Jávu

Za měsíc loď když vypluje z Janova
stane u zeleného ostrova

Pojedem spolu já a ty
vezmeš s sebou jen kufřík a svoje rty

Pojedem okolo pyramid
loď počká až přejde Mojžíš a jeho lid

S vysokou holí a zaprášenými opánky
jde první přes mořskou trávu a rozkvetlé sasanky

Hejno ryb na suchu zvedá svá křídla jako ptáci
letí za vodou a ve vlnách se ztrácí


Tichounce

Milenko, broučku malý,
tvůj hoch se o tebe bojí.
Růže ti s tváří opadaly
na šicím stroji.

Od osmi ráno, večer do šesti,
se schýlenou hlavou sníš
ještě o štěstí.

Za čtyři sta korun měsíčně
co se tvé prsty nabolí.
Z chudých rukou chléb roste pomaleji
než na poli.

Milenko, broučku malý,
nedá mi to spáti,
proč za ty ruce, za ty ruce
tak málo se platí?

Já bych dal za ně život.


Na bílém polštáři

Na bílém polštáři vypadáš jako mulatka
   beztak ti svědčí teplejší klima
choulíš se ke mně máš na uších sluchátka
   a posloucháš koncert z Říma

Tvé vlasy voní jako vzácné koření
   Mařenko má
kdo jednou k tvým vlasům přivoní
   stane se kuřákem opia


Hvězda

Milenko moje, ty víš, že tě mám rád,
na prsou mých jsi kytičkou jarního kvítí.
Otevři okno a jdi se podívat,
jestli nám hvězda nad hlavou svítí?

Nad černou hruškou jasně zářila,
ale teď je tam tma.
Snad s nebe spadla a o zem se rozbila
hvězda má, hvězda tvá —

Hvězda je snem, tedy věčnost sama,
ta nemůže, milenko, mrtva být,
svítí tu na světě mezi náma,
abychom mohli dále žít.

Není jen mou a není jen tvou,
je hvězdou všech nešťastných lidí:
zeptej se slepce, když jde tmou —
a řekne ti, že ji vidí.


 Rusalčin pramen

Na hlučné promenádě pramenů stero
Jeden z nich chtěl by raději klid
A šero

Dobře žes přišla! Už jsem se zalek
Že je svět bez lásky
A bez rusalek


Cesta k lesu

Vždycky jsem pušku pozorně sňal
     ale nikdy tak tiše
     aby jeden hrob neprocit v Polsku

Nějaký chlad táhne po válce ze všeho železa
     vojáčku ty který máš malárii
mluv jak nás mrazila karabina
     nebo kříž polního kuráta

Studila i železná klika po návratu
     doma u dveří

Vzít pušku znamená radostnou událost za kamny
     Můj pes
už třetí z dynastie ušlechtilých Emírů
     zívá a vstává

Jednou též zahyne postřelen v cizím revíru
     běhával po svých
     domů zkusí to po krvi

O třech se ještě dobelhá k božímu trůnu

Ale teď obojkem cinká a přede mnou cupe k lesu
     za bílou zdí za námi dívá se cherubín
      za nic na světě bych se teď neobrátil

Mám pocit že jednou ten anděl nahlas mě zavolá
     že pískne přes zeď na psa
     až půjdeme spolu kolem kostela

Náš hřbitov tolik se zvětšil za války
     jeden cíp sahá až na Sibiř
padá tam padá modrošedý sníh
     a kolem křížů v houfu táhnou vlci

Hrabou v sněhu a dál se vlekou uboze
     Jejich zelené oči jsou ztracené poklady
     mrtvého cara

Jsou to nejnižší hvězdy na ruské obloze

Jeden cíp sahá až k Piavě
     na hrobě bubnují padající pomeranče
Tělo se rozpadá jako se rozpadá kabát z kopřiv
     i režná košile

Jen v srdci ocelová střela
     jako Venuše z Louvrů
     zůstane chladná

     štíhlá

     a celá

Poezie klasická – nové knihy

Básník Čchi Paj-š´ Verše od bazénu spadlé hvězdy aneb proč by měla být poezie srozumitelná

Nakladatelství Brody vydalo v roce 2002 v převodu Josefa Hejzlara sbírku čínských básní, kterou jsem shodou okolností dostal l...

Oldřich Mikulášek v poezii ztracený a znovunalezený

Přemýšlivá a krásně vroucí je Mikuláškova poezie, jež ho řadí k českým bardům, kteří nejvíc oslovili své čtenáře...

Bohumil Mathesius. Zpěvy staré Číny, nejobšírnější antologie čínské poezie

Tři sbírky čínských veršů vydané Bohuslavem Mathesiem, jsou zatím nejobšírnější antologii čínské poezie v češtině. ...

Antonín Sova. Zpěvy domova jsou klenotem české poezie

Celý druhý oddíl knihy Sovovy mluví řečí Soucitu a vzdoru: patosem, sebetrýzněním, kolektivním hněvem, planoucím akcentem ...

Malá recenze na život básníka Jana Skácela

Vždycky jsem přemýšlel, co vlastně chci od života, někdy jsem si už docela myslel, že to vím, ale nakonec to taky nebyla prav...

Inspirující myšlenky...

JOHN HIGGINS, TISKOVÝ MAGNÁT V ROCE 1930 O ÚKOLECH MAINSTREAMOVÝCH PRESSTITŮ