basnicke spisy bondyProjekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání.

Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu.

Prvý svazek obsahuje texty z let 1947 – 1963. Rok vydání 2015

Egon Bondy (1930–2007)
je jedním z nejvýznamnějších českých básníků, prozaiků a myslitelů 20. století. Patří k „otcům zakladatelům“ českého undergroundu, jeho dílo má dodnes zásadní vliv na českou kulturu jako celek.

bondy egon portrait

V období, které pokrývá první svazek jeho Básnických spisů, přerušil básník studium na gymnáziu a vydal se na cestu bohémského života bez stálého pracovního poměru. Jak napsal ve vzpomínkové knize Prvních deset let, žil počátkem 50. let:

„zjevně jako individuum práce se štítící, kriminální živel a sanktusák – po několik dlouhých let. Byl jsem za tu dobu i párkrát v blázinci, ale nepomohlo to. Pro pivo jsem byl schopen všeho.“

V té době se ovšem znal s Karlem Teigem, Závišem Kalandrou, navázal přátelství s básníkem Ivo Vodseďálkem, nonkonformní literátkou Honzou Krejcarovou, později s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a spisovatelem Bohumilem Hrabalem. Zájem o filozofii, především marxistickou, čínskou a indickou ho přiměl  k návratu ke studiu. V roce 1957 odmaturoval, téhož roku se dostal na dálkové studium filozofie a psychologie na FF UK. Studium absolvoval v roce 1961, v letech 1957 – 1962 navíc pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu.

„Na rozdíl od devíti svazků Básnického díla Egona Bondyho (Pražská imaginace, Praha 1990 – 1993), k nimž možno přiřadit ještě tři následující svazky obsahující Bondyho básnické sbírky z posledních let jeho života (Básně 1988 aneb Čas spíše chmurný, Dvě léta. Básně 1989 a 1990 a Ples upírů), přinášejí Bondyho Básnické spisy opravdu veškeré známé básnické texty Egona Bondyho, tedy nejen ty, které autor v 90. letech vybral pro většinou první (a vesměs ovšem též poslední) tištěná vydání. Tzv. vydání poslední ruky sice respektujeme, ale v naší komentované souborné edici ještě rozšiřujeme o texty, které byly tak či onak za autorova života vydány, a to bez ohledu na to, zda šlo o vydání samizdatová či pořízená regulérním, legálním tiskem. (…)

Ústředním principem a hlavním smyslem Básnických spisů je tedy restituce nejpůvodnějších, nejstarších textových vrstev Bondyho básnického díla, na jejichž základě pak sledujeme případný následný vývoj jednotlivých textů, přičemž hlavním kritériem pro zařazení textů je skutečnost, že ten který text či textový soubor byl v jakékoliv podobě a ve kterémkoli období autorem opravdu vydán, byť třeba jen v podobě strojopisu, jenž byl distribuován v úzkém okruhu autorových přátel.“
Z Ediční zprávy Martina Machovce

Poezie klasická – nové knihy

Básník Čchi Paj-š´ Verše od bazénu spadlé hvězdy aneb proč by měla být poezie srozumitelná

Nakladatelství Brody vydalo v roce 2002 v převodu Josefa Hejzlara sbírku čínských básní, kterou jsem shodou okolností dostal l...

Oldřich Mikulášek v poezii ztracený a znovunalezený

Přemýšlivá a krásně vroucí je Mikuláškova poezie, jež ho řadí k českým bardům, kteří nejvíc oslovili své čtenáře...

Bohumil Mathesius. Zpěvy staré Číny, nejobšírnější antologie čínské poezie

Tři sbírky čínských veršů vydané Bohuslavem Mathesiem, jsou zatím nejobšírnější antologii čínské poezie v češtině. ...

Antonín Sova. Zpěvy domova jsou klenotem české poezie

Celý druhý oddíl knihy Sovovy mluví řečí Soucitu a vzdoru: patosem, sebetrýzněním, kolektivním hněvem, planoucím akcentem ...

Malá recenze na život básníka Jana Skácela

Vždycky jsem přemýšlel, co vlastně chci od života, někdy jsem si už docela myslel, že to vím, ale nakonec to taky nebyla prav...

Inspirující myšlenky...

Život je stejně divná věc. Proč lidi ustavičně touží po životě? Je to hra, ve který žádnej člověk nevyhraje. Žít, to znamená do úmoru se dřít a snášet útrapy. Těžký je žít. V bolesti nemluvně vsaje první dech, v bolesti starej člověk vydechne naposledy a všecky jeho dni jsou plný trápení a zármutku. A přece klopejtá a potácí se do otevřený náruče smrti s hlavou otočenou dozadu a zápasí až doposledka. A smrt je laskavá. Přece právě život a věci života člověku ubližujou. A přesto milujem život a nenávidíme smrt. To je hrozně divný.
Jack London: Ženská statečnost