Možná vás to překvapí, ale Erbenova Kytice dlouho nebyla jako celek přeložená do angličtiny (poprvé vyšel v angličtině až r. 2012 pokus o překlad od Marcely Sulákové v nakladatelství Twisted Spoon).
Předtím existovaly překlady několika pár jednotlivých balad, které vyšly v minulosti v různých antologiích.

kytice erben english


Susan Howell, odbornice na českou literaturu v londýnské British Library nakonec přeložila Kytici do angličtiny asi před deseti lety.

Velkou zásluhu na vydání má redaktor Michaelu Tateovi a jeho malé nakladatelství Jantar Publishing, v němž kniha vyšla v dvojjazyčné česko-anglické vydání Erbenovy Kytice -. Český originál doprovází vynikající anglické překlady Susan Howellové.

Dvojjazyčné vydání Erbenovy Kytice s kongeniálními překlady Susan Howellové lze zakoupit na stránkách nakladatelství Jantar Publishing
Kniha je k mání i na Amazonu., v pražském knihkupectví Shakespeare a synové.

Ukázka z knihy >>

Polednice v angličtině a češtině

The Noonday Witch / Karel Jaromír Erben

By the bench there stood an infant,
Screaming, screaming, loud and wild;
`Can't you just be quiet an instant?
Hush, you nasty gipsy-child!

Now it's noon, or just about,
Daddy's coming home for dinner:
while I cook, the fire's gone out---
all your fault, you little sinner!

Hush! Your cart's here, your hussar---
look, your cockerel!---Go on, play!'
Crash, bang! Soldier, cock and cart
To the corner fly away.

Once again that fearful bellow---
`May a hornet come and sting you!
Hush, you naughty little fellow,
Or the Noonday Witch I'll bring you!

Come for him, you Noonday Witch, then!
Come and take this pest for me!'---
In the door into the kitchen,
Someone softly turns the key.

Little, brown-skinned, strange of feature,
On her head a kerchief pinned;
With a stick -- crook-legged creature,
Voice that whistles like the wind!

`Give that child here!' `Lord, forgive
this sinner's sins, my Saviour dear!'
It's a wonder she still lives,
For see---the Noonday Witch is here!

Silent as a shadow wreathes,
The witch towards the table's slipping:
Mother, fearful, scarcely breathes,
In her lap the child she's gripping.

Twisting round, she looks behind her---
Poor, poor child---ah, what a fate!
Closer creeps the witch to find her,
Closer---now she's there---too late!.

Now for him her hand is grasping---
Tighter squeeze the mother's arms:
`For Christ's precious torments!' gasping,
She sinks senseless with alarm.

Listen---one, two, three and more:
The noonday bell is ringing clear;
The handle clicks, and as the door
Flies wide open, father's here.

Child clasped to her breast, he found,
Lying in a faint, the mother;
He could hardly bring her round,
But the little one was -- smothered.

Polednice / Karel Jaromír Erben

U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
"Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!

Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření
pro tebe, ty zlobo, ty!

Mlč! Hle husar a kočárek -
hrej si! - tu máš kohouta!"
Než kohout, vůz i husárek
bouch, bác! letí do kouta.

A zas do hrozného křiku -
"I bodejž tě sršeň sám - !
Že na tebe, nezvedníku,
Polednici zavolám!

Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho, zlostníka!" -
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.

Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas - vichřice podoba!

"Dej sem dítě!" - "Kriste Pane,
odpusť hříchy hříšnici!"
Divže smrt ji neovane,
ejhle tuť - Polednici!

Ke stolu se plíží tiše
Polednice jako stín:
matka hrůzou sotva dýše,
dítě chopíc na svůj klín.

A vinouc je, zpět pohlíží -
běda, běda dítěti!
Polednice blíž se plíží,
blíž - a již je vzápětí.

Již vztahuje po něm ruku -
matka tisknouc ramena:
"Pro Kristovu drahou muku!"
klesá smyslů zbavena.

Tu slyš: jedna - druhá - třetí -
poledne zvon udeří;
klika svakla, dvéře letí -
táta vchází do dveří.

Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrám dítě přimknuté;
matku vzkřísil ještě stěží,
avšak dítě - zalknuté.

Poezie klasická – nové knihy

Antonín Sova. Zpěvy domova jsou klenotem české poezie

Celý druhý oddíl knihy Sovovy mluví řečí Soucitu a vzdoru: patosem, sebetrýzněním, kolektivním hněvem, planoucím akcentem ...

Malá recenze na život básníka Jana Skácela

Vždycky jsem přemýšlel, co vlastně chci od života, někdy jsem si už docela myslel, že to vím, ale nakonec to taky nebyla prav...

Oldřich Mikulášek v poezii ztracený a znovunalezený

Přemýšlivá a krásně vroucí je Mikuláškova poezie, jež ho řadí k českým bardům, kteří nejvíc oslovili své čtenáře...

Sapfó, smyslná řecká lyrika, dva tisíce let stará

Básnířka Sapfó v hlubokém starověku skutečně existovala. To, co z ní udělalo legendu, byla ztráta většiny z jejího díl...

Miroslav Holub. Český vědec a světoznámý básník doma neznámý

Miroslav Holub (1923 – 1998), povoláním imunolog, patří k nejznámějším českým autorům ve světě, stejně jako třeba Kund...

Inspirující myšlenky...

Nejradši jsem sám, to mne nikdo neruší. Neboť všichni se vracejí stále k témuž tématu, jak se jim vede špatně a jak se jim vede dobře, tomu se to líbí, onomu se to nelíbí, a brzy zas jsou u věcí, které tvoří jejich život. Dříve jsem jistě právě tak žil, ale teď nenacházím v sobě nic společného s těmito věcmi... Mnohdy sedím s některým z nich v hospodské zahrádce a pokouším se jim vysvětlit, že v tom je už vlastně všecko: moci tak tiše sedět. Přirozeně, že tomu rozumějí, přiznávají to, shledávají to taky, ale jen slovy, jen slovy, to je to, cítí to, ale stále jenom napolo. Jiný jejich život lpí na jiných věcech, jsou tak rozděleni, nikdo to ne cítí celým svým životem; ani já sám neumím dobře říci, co myslím.
Erich Maria Remarque (1898 – 1970), Na západní frontě klid