kniha mlceni cina

Kniha mlčení – texty staré Číny vyšla konečně v úplné podobě antologie staré čínské poezie a myšlení. Knihu mlčení sestavil a přeložil Oldřich Král a vyšla už v roce 1971. Je reedicí antologie filosofických, magických, básnických, ale i intimních textů, která vznikala ve druhé polovině 60. let minulého století na výzvu tehdejšího Klubu přátel poezie.
Kdeže ty časy jsou, kdy stát podporoval i poezii, která měla daleko víc prostoru na propagaci, než je tomu dnes, v tzv. rozvinuté konzumní společnosti.


Texty jsou velmi staré, nejstarší pocházejí pravděpodobně i z 2. tisíciletí př.n.l.
Sinolog a překladatel Oldřich Král se tehdy pokusil žánrově pestrou ilustrovanou antologií uvést českého čtenáře čínské poezie do té krajiny za krajinou, do toho obrazu za obrazem, do toho světa za slovem. Tak vznikaly i autorovy první překlady z Knihy proměn, ze Starého Mistra a Mistra Čuanga, překlady básní mnicha Chan-šana, úryvek slavného malířského eseje Mnicha Okurky (17. století) vedle úplného překladu nejstarší básnické poetiky Lu Ťiovy (3. století) a první verze českého překladu poetologické poemy 24 starých básní o dvaceti čtyřech vlastnostech básnických z 10. století.

kniha mlceni 1

Kniha vyšla v roce 1971 kvůli cenzurním zásahům pod názvem Tao – texty staré Číny. Původní zamýšlené jméno však zůstalo nedopatřením zachováno na mikrodesce, která byla součástí většiny nákladu. Nahrávka, na níž autorovy překlady čínských filosofů a básníků čtou skuteční mistři slova jako Jan Werich, Radovan Lukavský, Václav Voska a Josef Kemr, je znovu součástí naší reedice.

Knize tehdy vtiskl nezapomenutelnou tvář typograf Oldřich Hlavsa. Reedice Galerie Zdeněk Sklenář v podání vynikajícího grafika Zdeňka Zieglera chce být tvořivou poctou tomu prvnímu vydání, všem jeho tvůrcům, kteří je tenkrát navzdory nepřátelským okolnostem podrželi a dovedli do konce.

Kniha mlčení. Texty staré Číny / Oldřich Král / Vydala Galerie Zdeněk Sklenář, 2015

Ukázky...

Dao, co se dá povědět, už není to Dao.
Jméno, co se dá jmenovat, už není to jméno.
Bezejmenné je počátkem nebe a země,
pojmenované je matkou všech věcí.
Nahlédneme do jeho tajemství, když o ně
nestojíme, zhlédneme jen jeho vnějšek, když se
po něm pídíme. To obojí ze stejného vychází,
leč různě se nazývá. Shodně je nazvem
hlubinou prvopočátku. Tento prvopočátek
prvopočátku je bránou k veškerým tajemstvím.
(Oldřich Král)

Poezie klasická – nové knihy

Sapfó, smyslná řecká lyrika, dva tisíce let stará

Básnířka Sapfó v hlubokém starověku skutečně existovala. To, co z ní udělalo legendu, byla ztráta většiny z jejího díl...

Miroslav Holub. Český vědec a světoznámý básník doma neznámý

Miroslav Holub (1923 – 1998), povoláním imunolog, patří k nejznámějším českým autorům ve světě, stejně jako třeba Kund...

Hanuman. Nadčasové podobenství geniálního Svatopluka Čecha o lidském světě

Od doby, kdy lidé zaznamenávali své myšlenky pomocí písma, se názory na chování společnosti, jedince i davu nezměnily. Jsou ...

Walt Whitman. Stébla trávy psal a zdokonaloval celý život

Stébla trávy je Whitmanova jediná básnická sbírka a celoživotní dílo. Obsahuje 396 básní. Sbírku doplňoval a přepracováv...

William Butler Yeats, jeden z mála skutečných irských bardů

William Butler Yeats (1865—1939) je jeden z nejvýraznějších představitelů irské kulturní renesance na přelomu dvacátého st...

Inspirující myšlenky...

Cožpak časopisy jsou svobodné? Jsme snad my svobodní? Když si pomyslím, že je zapotřebí snad osmadvaceti formalit, aby se mohla spustit loďka na řeku, dostávám chuť odstěhovat se mezi lidožrouty! Vláda nás požírá! Všechno náleží jí, filosofie, právo, umění, boží vzduch. Připíjím na úplné zničení nynějšího řádu, to jest všeho, čemu se říká výsada, monopol, direkce, hierarchie, autorita, stát!
Gustave Flaubert (2.12. 1821 – 8.5. 1880), Citová výchova