simkova150.jpg  Božena Šimková (*3. 2. 1935, Studenec)

pochází z Podkrkonoší. Po maturitě na novopackém gymnáziu vystudovala filozofickou fakultu UK. Pak pracovala jako redaktorka, divadelní dramaturgyně, spolupracovala s vysíláním pro děti v rozhlase i televizi. Na svém kontě má čtyřicet televizních inscenací, několik rozhlasových her a necelou desítku her divadelních.

Božena Šimková je však známa především jako autorka pohádek. V letech 1974 až 1986 vznikl na základě jejího scénáře na námět Marie Kubátové slavný večerníček Krkonošská pohádka.

Nejraději píšu pohádky, které v současném chaotickém světě plném krutosti a násilí dávají dětem ony věčné hodnoty, bez nichž by lidstvo dávno zahynulo. Jsem přesvědčena, že dětství je ta nejúrodnější půda pro semínka úcty a lásky k člověku, k rodičům, domovu, vlasti, k rodné řeči, pro toleranci a umění rozlišovat mezi dobrem a zlem.

Bibliografie:
Zpropadení kluci, Dilia 1964
Sedm krkavců, Dilia 1965
Kocour v botách, Dilia 1969
Zlatá panna, Dilia 1980
O vodě, lásce a štěstí, Dilia 1981
O zakletém hadu, Dilia 1986
Třetí sudička, Dilia 1986
O mrtvých jen dobře, Kletzler Publisher 1992
Krkonošská pohádka, King-Práh 1992
Ježeček a kamarádi, Litera 1992
Anče a Kuba mají Kubíčka, King-Práh 1993
Chytrému napověz, Práh 1995
Pohádky bratří měsíců, Alpress 1999
Barevný rok, Knižní klub 2001
Svatba bez příbuzenstva, Motto 2003
Pohádky z obrazovky, Motto 2006



Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky