tanska natasa

Nataša Tanská (*30. 12. 1929, Praha - †16. 7. 2014, Praha)

spisovatelka, autorka rozhlasových i divadelních her, scénářů, šansonů, herečka, v poslední době se realizuje i v tvorbě výtvarné - koláže

Narodila se a žije v Praze. Mnozí ji znají jako představitelku Barunky ve verzi Babičky s Terezii Brzkovou, ale prokázala a dokazuje, že je všestrannou autorkou.

Bibliografie /jen první vydání/

Dvaja v tráve, 1964
Vyznáte se v tlačenici? Mladé letá, 1967 /i česky/
More, Slovenský spisovatel, 1970 /i maďarsky/
Puf a Muf, Mladé letá, 1971 (postupně vyšla v 11 jazycích)
Ňuňa je sama doma, Mladé letá, 1972  /ve třech jazycích/
Mama, urob iné ticho, Mladé letá, 1974 /ve třech jazycích/
Co mi řekl semafor, Albatros, 1976 /i rumunsky/
Co tu bylo, kdo tu byl, Albatros, 1977
S dievčiskom sa nehráme, Mladé letá, 1978 /i česky/
Niečo som našiel, Mladé letá, 1985 /i polsky/
Postskriptá, Slovenský spisovatel, 1987 /i česky/
Mužsko-ženský slovník, Slovenský spisovatel, 1991 /i česky/
Heč, jdu do nemocnice, Artur, 2001
Proč jdeme mladým na nervy? Motto, 2001
Emocemesky, vl. náklad, 2002
Péťa bude koukat! Amulet, 2002
Senioresky, vl. náklad, 2006

Rozhlas /jen první uvedení/

Rozhodnutie, 1959
Hodina angličtiny, 1973
Taneční zábava, 1977
Vyhliadka na more, 1977
Dopis, 1981
Zodpovednosť, 1981
Aktuálna reportáž o Petre a Pavle, 1984
Autoři, 1987
Drobné postřehy Venduly Mráčkové, 1987
Přepadení, 2000

Divadlo /jen první uvedení/

Hodina angličtiny, 1980
Prodejna 044, 1975
Grotesky (kabaret), 1979
Duel, 1980
Dopis, 1981
Muž a žena, 1982

Film /jen první uvedení/

Vždy možno začať, 1964
Hodina pravdy, 1976

Televize
/jen první uvedení/

Puf a Muf, TV seriál, 1969
Šaty, TV hra, 1971
O hlúpej snezienke, TV večerníček, 1972
Telefón Afafón I, TV večerníček, 1972
Telefón Agafon II, TV večerníček, 1977
Príhody vrabčiakov Žmurka a Frnka, TV seriál, 1973
Klasické příznaky, TV komedie, 1973
Taneční zábava, TV hra, 1993

Šanzony /jen první uvedení/

Epizody, Osveta Bratislava, 1964

Inspirující myšlenky...

Historický román není odborná příručka, ale na druhou stranu není možné současného hrdinu převléknout z džínů do brnění a myslet si, že tak se historický román píše. Lidé dříve jinak mysleli, měli jiné hodnoty, zkušenosti, existovala jiná struktura společnosti, a to vše se musí v příběhu odrazit. Proto se vždycky snažím o co nejdokonalejší kulisu, aby se čtenář prostřednictvím příběhu opravdu přenesl do středověku. Formální stránce psaní přikládám nesmírně veliký význam. Co se týká hrdinů, všechny příběhy spojuje postava vzdělaného a čestného rytíře Oldřicha z Chlumu, královského prokurátora a správce hradu Bezděz. Tahle postava je samozřejmě vymyšlená, neboť z poloviny 13. století, kdy se příběhy odehrávají, máme dochováno jen minimum pramenů, v nichž by se objevovala jména královských úředníků. Skutečné soudní protokoly se objevují až o dvě stovky let později. I když je samozřejmě jméno mého literárního hrdiny fiktivní, snažím se, aby vystupoval tak, jak by člověk v jeho postavení opravdu ve středověku jednal. Ale znovu opakuji, jde o román, nikoli o historickou studii. Pokud autor vytvoří literárního hrdinu a čtenáři ho přijmou, pak automaticky má vůči svým čtenářům určitou odpovědnost. Stejně jako je nemyslitelné, aby Vinetou lhal, tak ani můj Oldřich z Chlumu nemůže ustoupit zlu, nemůže utéct z boje a nemůže být nevěrný své manželce Ludmile. Historickou detektivku považuji tak trochu za pohádku pro dospělé. Základní atributy jsou totiž stejné. Dobro bojuje se zlem a nakonec zvítězí. V tom vidím velikou přednost beletrie, protože skutečná historie je někdy krutá a často i smutná, ale spisovatelé by měli dávat lidem radost a víru.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik