ulc ota

Ota Ulč (*16. 3. 1930, Plzeň)

český spisovatel

Vystudoval práva na Karlově univerzitě, poté působil jako civilní okresní soudce ve Stříbře. V roce 1959 emigroval z východního do západního Berlína a do USA. Tam vystudoval politologii na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Dnes žije v Binghamtonu.

Bibliografie (první vydání)

The Judge in a Vommunist State, Ohio State University Press, 1972
Politics in Czechoslovakia, Freeman, San Fracisco, 1974
Náš člověk v Indii a na Cejloně, Sixty-Eight Publisher, 1976
Bez Čedoku po Pacifiku, Sixty-Eight Publisher, 1980
Špatně časovaný běženec, Sixty-Eight Publisher, 1985
My a oni před a za Atlantikem, Polygon Zürich, 1987
Nástin přednášek mezinárodního práva, Rektorát Univerzity Palackého Olomouc, 1991
Šťastně navrácený běženec, Sixty-Eight Publisher, 1992
Příručka o zájemce o americký svět, Rozmluvy, 1992
Vandrování Pacifikem a okolím, Olympia, 1998
Naši mezi protinožci, Faun, 1998
Běženec v sametu, Faun, 1998
Všehochuť málo korektní, Doplněk, 2002
Kam šlápně česká noha, Šulc a spol., 2003
Pacifik, ostrovní komunikace a lidožroutská tradice, , Šulc a spol., 2004
Čech částečným Číňanem, Akadameia, 2004
Klokánie a obtížné sousedství, Šulc a spol., 2006
O čem dumá česká hlava, Šulc a spol., 2008
Zašmodrchaný svět, Šulc a spol., 2009
Slasti plavby, Šulc a spol., 2009
Běženec v očistci, XYZ, 2009
Návraty nenávraty, Šulc a spol., 2010
Z Honkongu na ostrov, který nebyl, Šulc a spol., 2011
Velikáni a malikáni, Šulc a spol., 2012
Malá doznání okresního soudce, Šulc a spol., 2013
Škvorečti, čtyřicet let zážitků a korespondence, Šulc a spol., 2014

Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky