horejsi jindrich basne

Díky velkorysému daru paní Jiřiny Hořejší získal PNP pro své sbírky další cenný materiál.
Paní Hořejší věnovala Památníku svou vlastní knihovnu a knihovnu po svém otci básníku Jindřichu Hořejším, dále pak jeho doklady, rukopisy a pracovní materiály, tisky, výstřižky, fotografie apod.
Podstatnou část akvizice tvoří čtyři olejomalby Toyen, Štyrského a Čapka. Konkrétně se jedná o dvě díla Josefa Čapka – Předměstské zahradnictví II. (1922) a Hvězdy I. (1936), jeden obraz Jindřicha Štyrského s názvem Smrt Orfeova (1931) a dílo Přezimování (1934) od Toyen.

Jindřich Hořejší (*1886 Praha – †1941 Praha) byl český básník a překladatel z francouzštiny, autor sbírek Hudba na náměstí, Korálový náhrdelník a Den a noc Ve 20. letech byl členem skupiny Devětsil. PNP má ve svých sbírkách od roku 1966 již 24 kartonu tohoto básníka a díky daru Jiřiny Hořejší přibudou další 4 kartony.

Jiřina Hořejší (*1932 Praha) dcera Jindřicha Hořejšího, je historička umění, bývalá vědecká pracovnice Ústavu dějin umění ČSAV a redaktorka časopisu Umění.

Ladění / František Halas
1937-1941

Památce Jindřicha Hořejšího

Slova
Taková těžká těžší vzletu vrány
taková mračná někdy jsou

počinek hořký darovaný
kterousi sudbou nedobrou

Lehká ba lehčí slzy na krajíčku
ale i z těch si vybrat smím
takový verš však na pentličku
přiráží dvířka tajemstvím

Plná plná plnější jsou ticha
křehčejší v tůni okřehku
ale ať báseň sama si je smíchá
poslední první i ta z prostředku

Jednou i nechtě musíš jíti
a vydat počet z útrap svých
pak za slavného čepobití
rázem se zbavíš nepravých


Podobné články

Inspirující myšlenky...

Zkoumáme minulé věky a útrpně usmíváme, ba posmíváme se božské té naivnosti, nemotornosti a neurvalosti svých praotců, aniž by nám napadlo, že věkové pozdější budou se rovněž tak posmívati nám... Jaká je příčina, že nevznikají v mozcích našeho věku podobné myšlenky jako v mozku Homerovu, Sofoklovu, Aeschylovu, Euripidovu, Aristofanovu, Shakespearovu, Cervantesovu, Danteovu, Miltonovu, Petrarcovu, Tassonovu, Calderonovu, Moliérovu, Voltairovu, Rousseauovu a jiných? Jeť snadněji cizím mozkem mysliti, cizí myšlenkou se honositi a oblažiti sebe i jiné, než vlastní myšlenku z mozku svého vykřesati. A přece žijeme ve věku – pokroku! V čemž se ale jeví tento pokrok?
Jakub Arbes (1840 – 1914), Mozek Newtonův