krolupprova daniela spisovatelka
DANILEA KROLUPPEROVÁ - PŘEKLADATELKA A SPISOVATELKA

Moje první nejzamilovanější kniha nese název Staré řecké báje a pověsti převyprávěné perem Eduarda Petišky, píše nám Daniela Krolupperová (1969), jedna z z nejpopulárnějších spisovatelek pro děti. V první třídě jsem tuto knížku objevila pod vánočním stromkem a zalíbila se mi tak, že jsem ji nakonec znala skoro zpaměti.

O pár let později jsem žila v zajetí příběhů Karla Maye a Julese Verna. Dodnes si pamatuji s jakým nadšením jsem je hltala. Proto mě překvapilo, že moje děti tyto knížky nijak zvlášť neoslovily. (U nich zvítězil Harry Potter, Horowitzovo Tajemství tajemného dvorce, Nemetonburk od Renaty Štulcové, ale taky foglarovky.)

Díky své profesi si dobře uvědomuji, jak důležitá je u krásné literatury (a samozřejmě nejen u ní) úloha překladatele. Takže mám vlastně oblíbené překladatele.

Za jedinečné mistrovské dílo považuji například překlad Martina Hilského knihy Jamese Gordona Farrella „Nepokoje“, úžasná čeština! Hilského překlad Steinbeckovy Plechárny mě nadchl už jako studentku gymnázia.

Stejnou radost z češtiny ve mně budí i překlady Jana Zábrany, například jedinečné povídky Ivana Bunina ve sbírce Antonovská jablka. Anebo Zábranovy překlady poezie a to nejen ruské, ale například Erzy Pounda či Thomase Stearnse Eliota (k nalezení ve skvělé sbírce Poezie přelomu století, kterou vydala Mladá fronta).
Za mimořádné dílo považuji také Zábranovy deníky, i když se nejedná o text určený ke čtení „veřejnosti“. Z „místní“ poezie mám ráda Kainara, nejvíc asi sbírku Lazar a píseň.

K mým dalším oblíbencům se řadí Den kobylek či Přítelkyně osamělých srdcí od Nathanaela Westa ve výtečném překladu Olgy Špilarové, Lindgrenovy Cesty hada na skále v překladu Dagmar Hartlové, Pán prstenů s výtečnou češtinou Stanislavy Pošustové – Menšíkové. Jedinečný je překlad románu islandského autora Halldóra Laxnesse s českým názvem „Rybí koncert“ od Heleny Kadečkové. Výborné jsou překlady Zbyňka Černíka, „dvorního překladatele“ Ingmara Bergmana nebo překlady Jarky Vrbové děl Josteina Gaardera.

Inspirující myšlenky...

A tak se kruh pomalu uzavírá. Cítím, že jsem jednoznačně určen, to všechno je úplné zoufalství. Čím dál se mi zdá, jakobych patřil k něčemu, co již není pravda. Ten zvláštní optimismus, víra v umění, a tím i v etiku jako by se pomalu vytrácela. Všichni chtějí jen žít. Víc nic. Přestávám si z mnoha lidmi rozumět. Smysl se vytrácí. Jde jen o holou existenci. Všichni jako by jen hledali záchranu v banalitě. A jsou šťastni. Nemají ani čas si uvědomit, co se děje. Je to fofr. Všichni tu zem jenom pohnojíme. Snad takové doby již byly, ale bráním se tomu, že by to snad byl zákon. Padá na mě hrůza. Zdá se mi, že zase přicházím k sobě. Přece jenom ta příroda je podivuhodná.
Karel Malich, 2.4.1971