PATRICNY TRI KNIHY
Rád čtu – paměti, vzpomínky, ohlédnutí. Protože když se s někým seznámíte, tak to není tak, že vám bude hned vyprávět svůj příběh! V knize, to je holt něco jiného. Samozřejmě je to celé filtrované, co vás zajímá nejvíc se zpravidla nedovíte a prostor pro kontrolní dotazy není. Ale i tak to stojí za to.

vladislav jan spisovatel prekladatel
Jan Vladislav, známý překladatel a spisovatel, který ve svých 84 letech projel kus velké Číny, vám řekne co má o Číně na stole a co si čte pořád dál a dál. Čína je totiž hotový kontinent a navíc jediná světová kultura, které trvá už tři tisíce let - a skoro tak dlouho používá v podstatě stejné písmo ... říká vynikající vypraveč Jan Vladislav.

provaznikova big portrait
Nečtu příliš. Byla období, kdy jsem nečetla vůbec. Tlusté knihy, romány a noviny nikdy. Ale když už čtu, tak vášnivě. Někdy s opravdovou náruživostí. Musí to být mé velké lásky. Živá setkání. „Biblí“ mého dětství byl Zlatý klíček aneb Buratinova dobrodružství od Lva Nikolajeviče Tolstého. Tímto příběhem jsem žila dlouho a intenzivně.

fencl ivo v televizi
Na mezinárodním veletrhu Svět knihy 08 v Praze jsem párkrát potkal Alexandra Tomského a jenom čirou náhodou si před jedním z těch setkání koupil jím do češtiny přeloženou knihu citátů z G. K. Chestertona. Tomský ony pasáže vybral z Angličanových článků…

samkova advokatka
Být dcerou středoškolské profesorky češtiny, to je v podstatě na diagnózu. Je to trvalé postižení, asi něco jako hrb nebo kratší noha, se kterou už nikdy nic nenaděláte a vlečete si ten náklad životem ať chcete nebo ne. Neb ledva jste odrostli plenkám, začaly být na vás páchány pedagogické experimenty.

jurkovic tomas knihy
V tomhle krátkém rozpomínání na knihy, u kterých jsem měl to štěstí, že mne dokázaly (leckdy velmi silně) oslovit, chci být trochu osobní. Rád bych si v něm totiž zavzpomínal take na paní Marii Marvanovou, středoškolskou profesorku českého jazyka a literatury, na kterou jsem měl – vinou různých okolností bohužel jen krátce – to štěstí coby novopečený student gymnázia v malostranské Hellichově ulici.

Inspirující myšlenky...

Podíváme-li se kdekoli do historie veřejného školství a povinné školní docházky, najdeme u kořene ani ne tak mylný altruismus, jako spíše vědomou snahu vytvořit z lidí takovou masu, jakou si přály politické elity. Tvrdohlavé menšiny měly být donuceny splynout s většinovou masou. Všem občanům měly být neustále vštěpovány občanské povinnosti, které vždy zahrnovaly poslušnost státnímu aparátu. Ovšem, jestliže má být masa obyvatelstva vzdělávána ve státních školách, jak by se mohly státní školy nestat mocným nástrojem pro hlásání poslušnosti státním autoritám?
Murray N. Rothbard