loutkar gaarder reiterova slunce
Je to něco, jako by se to šířilo ve všeobecném povědomí, že se čas od času objeví na různých, zcela odlišných místech, jiným lidem zcela stejný nápad. Není to ani z jedné strany plagiátorství, jen zajímavá shoda. Nyní se nápad s návštěvou pohřbů neznámých lidí, a tím zmírnění pocitu vlastní osamělosti, objevil u světoznámého spisovatele a u začínající autorky.

Myšlenky z knih

Hlavně mi vadí, že náš svět je tak hrozně, nezdravě krotký. Prohlašuji, že je krotký. Jako ohavný vykleštěný kocour. I válka... Bylo to ochočené násilí. Lidé nešli do boje, protože jim vzkypěla krev. Šli do války, protože jim to poručili; šli proto, že byli řádní občané. „Člověk je bojovné zvíře“. Ale mně u člověka vadí, že je ochočené zvíře. A den ze dne je čím dál ochočenější. To dělají továrny, to dělá křesťanství, věda, slušné vychování a vzdělání. Zatěžují duši moderního člověka. Vysávají z ní život... Vylezli na hřbet kopce a zadívali se dolů do údolí. Stanton-in-Teesdale se pod nimi černal břidlicovými střechami, začouzenými komíny a kouřem. „Ubohá podívaná! Tohle by nemělo být povoleno. Opravdu nemělo.“
Aldous Huxley: Kontrapunkt