patricny pair dopis
Skončily, je to tak. Už se nepíšou. Už nečekáš na pošťačku jestli. Jestli dnes nějakou obálku přinese. List od milé.
Růžové psaníčko/znamená randíčko/ty moje zlatíčko/já mám tě rád….tak nějak byl ten starý šlágr z doby černobílých filmů, že?
Vydírání na základě milostných dopisů je v řadě detektivek.
Pomocí dopisů se psaly i celé romány.

Bylo to tak v našem světě zařízené. Napsali jste na papír dopis, dali do obálky, napsali adresu, přilípli známku, kterou jste předem koupili a olízli a pak jste to všechno hodili do kovové bedničky, která se jmenovala Schránka, bývala modrá a později oranžová. Měla takovou škvíru, kterou se dal prostrčit i tlustší dopis, ale ruka ne. A lidé od pošty tyhle schránky vybírali a….

A já tuhle myšlenku na milostné dopisy už nějakou dobu nosil v hlavě. Že skončily a nikdo neví a nezjistí, který byl ten poslední . (Leda by ještě dnes někdo nějaké psal – možné to je).
Jistě, že na začátku jich všech byla láska, jinak by se přece nikdo neobtěžoval. A tak já s touhle nostalgickou myšlenkou nějaký čas chodil a jak se mi často stává, ptal jsem se sebe sama – budeš o tom psát, hochu, nebo z toho uděláš obraz? Takhle to mám. Když totiž myšlenka nabere na síle, neumím se jí jinak zbavit.

Potom přišel základní nápad, měl jsem z něj radost a od něho to šlo už všechno jakoby samo. A teď budu pokračovat jako komiks.

patricny pair dopis 11
Z vlastních i vyprošených milostných dopisů jsem si udělal ruční tlustý papír. (Roztrháte, namočíte a rozcupujete, masu prostřete na síto…)

patricny pair dopis 2
Rám obrazu jsem zhotovil na soustruhu ze široké topolové fošny, když si (rám) odpočinul, asi deset dnů, srovnal jsem zkroucení na hoblovce. Na povrchu jsou ponechány stopy z katru (pily) a vykartáčoval jsem silonovým kartáčem, tónováno do starorůžova…

patricny pair dopis 3
Na desku ze sololitu - mírně obarvenou rovněž do mírné růžové - jsem rozmístil prvky, které jsem hodlal použít a nalepil je.

patricny pair dopis 4

Všechno kromě dřeva a vnitřních částí ručního papíru jsem překryl tenounkou vrstvou papírů a nalepil součásti (Leckterý milostný dopis mohl být klíčem k srdci milované bytosti, jiný třeba brokenheartoval).
A potom jsem desku zasadil do rámu, jak vidíte. Jediný detail chybí, mezi brkem a dřevem srdce ještě nalepím 60-ti haléřovou známku s květinami, z bývalého Československa.

patricny pair dopis 5
A nakonec zbývá ještě vyřešit otázku sdělnosti – jak dát vědět ten základní nápad, že totiž ty milostné dopisy byly surovinou pro „výrobu“ ručního papíru?

Napadá mě že k obrazu připevním ještě průvodku, to byl pruh silnějšího papíru s dírkou s cvočkem, který se druhdy používal na poště k balíkům. Tak.
Prý jsou i návody jak psát milostné (i jiné) dopisy. Na vojně v nemocnici jsem milostné dopisy klukům psal – tedy koncepty. Oni si to pak přepisovali a dávali mi za to cigarety. Nekuřte, raději pohlaďte své milé a jestli je nemáte, tak dřevo.

 

Inspirující myšlenky...

Lidstvo zcela evidentně spěje k úpadku: Šílený kolotoč výroby se netočí pro spotřebu, ale pro další výrobu. Tzv. konzumní společnost ve své podstatě nemá čas nic konzumovat. Jejím skutečným, byť skrytým cílem není spotřeba, ale výroba. Proto je potřeba najít v sobě vůli k rozbití onoho začarovaného kruhu a dopustit se suverénního, svobodného činu. Vymanit se ze sociální determinovanosti, která není ničím jiným než dovedně kamuflovaným otroctvím: otroctvím, které ovšem stejnou měrou postihuje bankéře i nádeníka. Je to otroctví práce, ve smyslu užitečné činnosti. Neboť člověk se odcizil sám sobě, to znamená zvířeti, které v něm přebývá.
Georges Bataille, Svrchovanost