Jiří Orten / Na zimu myslil jsem

orten 01

Na zimu myslil jsem, jež o ztracených ví,
na zimu myslil jsem, jež přísně duše drží
v ledovém bratrství,
 v ledové růži.

orten 02

Komůrko samotná s dávnými předměty,
to ty jsi jako já, od dětství zasněžená.
sníh léta,

orten 03

jara sníh, k podzimu odjeti,

podzim je žena…

orten 04

Loučení s loučením. Naučilas mě tomu
 ó zimo, zimo má! Nesmiřitelně krápe.
K tobě jak k mamince se navracívám domů
tam do tmy hluboké, jež neptá se a chápe.

orten 05

Na zimu myslil jsem. Co jinak zbývalo mi?
Nesmiřitelný déšť,  jenž moje milé smáčí

orten 06

v dalekých dálavách, kde stojí mrtvé domy
kde život zabloudil a dokolečka kráčí

orten 07

Báseň Jiřího Ortena a fotografie Martina Patřičného.

Inspirující myšlenky...

Podle starých pramenů severské mytologie je strom Yggdrasil osou světa, stromem života a osudu. Spojuje nebe, zemi i podzemní svět. Je jediným stromem v ráji, seděl pod ním Adam. On sám sebe nevnímal, aniž se od okolí rozeznával. Seděl v dokonalé harmonii pod Yggdrasilem. Ráj nebyl veliký. Snad jako naše zahrada? Byl však dokonalý. Vzkvétaly v něm všechny tvary jen jedenkrát a proto byly dokonalé. Vše bylo nehybné. Ráj nevznikl, prostě byl tu. Každá věc byla tím, čím se jevila. Pod Yggdrasilem seděl Adam. Vše tu bylo jen pro něj. V okamžiku, kdy jím to proniklo jako blesk, učinil posunek. Uchopil větev, ať se zlomí – a vědět.
Bohumila Grögerová, Můj labyrint