ANDERLE LASKA ZA LASKU

Po dlouhá léta (od roku 1997) patřilo vyprávění Jiřího Andrleho k mým oblíbeným. Byly to nesmírně příjemné večery u čaje a povídání malíře o jeho dětství a časech dávno minulých. Nenapodobitelným hlasem nám přinášel pokoj a tiché úsměvy i se svým papouškem. Od té doby jsem si ho mnohokrát pouštěl ze záznamu a vždy mě mile překvapil, nikdy nebyl stejný.


O to víc těší, že vyprávění lze sehnat nejen v knižně-papírové podobě, ale také jako audioknihu, což zvlášť doporučuji na dlouhé cesty autem.
Zatím vyšly vzpomínky akademického malíře a grafika na dvou CD a nyní se můžeme začít do knihy, dokonce s exkluzivním obrazovým doprovodem.
Vzpomínky Jiřího Anderleho jsou stále pravidelně vysílány na stanici ČRo Dvojka.

Jiří Anderle (*1936)
je akademický malíř a grafik. Vystudoval AVU. Styl jeho kresby grafiky se vyhraňoval v době profesionálního působení v Černém divadle, se kterým sjezdil skoro celý svět jako technik i herec. Známý, zejména v zahraničí, začal být v polovině 60. let. V letech 1969–73 působil na VŠUP jako asistent Zdeňka Sklenáře a Jiřího Trnky.
Jako všestranně múzický člověk je kupříkladu také bubeníkem kapely Grafičanka a autorem, hercem i hudebním redaktorem oblíbeného rozhlasového pořadu Láska za lásku. V roce 2006 byl vyznamenán Medailí Za zásluhy III. stupně.

Inspirující myšlenky...

Nejradši jsem sám, to mne nikdo neruší. Neboť všichni se vracejí stále k témuž tématu, jak se jim vede špatně a jak se jim vede dobře, tomu se to líbí, onomu se to nelíbí, a brzy zas jsou u věcí, které tvoří jejich život. Dříve jsem jistě právě tak žil, ale teď nenacházím v sobě nic společného s těmito věcmi... Mnohdy sedím s některým z nich v hospodské zahrádce a pokouším se jim vysvětlit, že v tom je už vlastně všecko: moci tak tiše sedět. Přirozeně, že tomu rozumějí, přiznávají to, shledávají to taky, ale jen slovy, jen slovy, to je to, cítí to, ale stále jenom napolo. Jiný jejich život lpí na jiných věcech, jsou tak rozděleni, nikdo to ne cítí celým svým životem; ani já sám neumím dobře říci, co myslím.
Erich Maria Remarque (1898 – 1970), Na západní frontě klid