vem bozenu do metra audioknihy rozhlas

Na webu ČRo si můžete stáhnou audioknihy zdarma. Je to bezesporu jedinečný počin v kotlině zvané české, nicméně nic nového pod sluncem. Ve světě už to frčí zdarma hodně let. Jenže celá kampaň má jeden háček. Není zde žádný výběr knih a propagace toho projektu mlaďochy bezpečně odradí.

Tým, který celý projekt připravoval, poctivě do něho zařadil tituly, které by nikdo nikdy už neprodal, zřejmě nevytáhnul z obří budovy Českého rozhlasu ani paty, natož aby vyhlédnul z okna. Zařazením sloganu "Školní povinnou četbu stahujte v mp3", se trefil do černého dvakrát.

Za prvé žádná povinná četba na školách není, je jen doporučená.
Za druhé. Když vyslovíte před mládeži sousloví povinná četba, tak si můžete být jistí, že jste jim právě řekli, "To se nedá číst".

A tak se ptám. Proč tak vynikající projekt, který měl podpořit čtenářství je tak spackaný?
Proč někdo při podobných projektech nepřemýšlí o trochu dál, než je špička jeho nosu a nedotáhne vše do větších souvislostí?
Když někdo neumí vymýšlet slogany a plánovat smysluplné projekty pro mládež, zvláště ve vztahu ke vzdělávání, ať to nedělá a píše texty na jogurty. Tam nemá co zkazit. Ale tímto projektem čtenářství nikdo nepomohl.

Vždyť jen pohled na seznam skorozapomenutých autorů obrozenecké doby mladé lidi odradí. Jediný Rudiš tam zastupuje současnost, ale i toho stejně málokdo zná.
Proč tam není víc současných autorů? Mají všichni autoři strach, že přijdou o pár korun z autorských práv, které jim nakonec stejně ukrade Dilia nebo OSA?
Je to škoda. Už tolik let ten projekt existuje, ČRo disponuje neuvěřitelným množstvím audionahrávek knih a nikdo s tím není schopen nic dělat. Doporučoval bych ten projekt stáhnout, jinak si ČRo dělá jen ostudu. Velkou ostudu!

Více o projektu na Vltavě


Inspirující myšlenky...

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic