prochazkova iva spisovatelka

Jde dokonce o jedenáctou zvukovou knihu, která v Liberci vznikla. Křtiny měly být jako vždy doprovodným programem jubilejního 10. ročníku Veletrhu dětské knihy. Ten se však pro nezájem politiků o vzdělávání dětí neuskutečnil. Díky Nadačnímu fondu Českého rozhlasu ze sbírky Světluška se knížku podařilo nahrát a tak může putovat do škol a knihoven.


Na knížce, které je zatím 250 ks, se podílelo 12 dětí z libereckých a frýdlantských škol a tři herci divadla F.X. Šaldy. Za celým projektem stojí také liberecká ředitelka Krajské vědecké knihovny Dagmar Helšusová, která mimo jiné aktivně a neúnavně propaguje čtení u dětí po dlouhá léta.

O čem je kniha:
Román Soví zpěv (1999, 2006), který vychází v reedici, je zajímavým prozaickým experimentem s prvky antiutopie. Monology a snové vize hlavního hrdiny se v něm střídají s dialogy postav, deníkovými záznamy a publicistickými komentáři, jejichž koloběh posouvá děj k blížící se kolizi, k novodobé potopě. Více zde Iva Procházková a Soví zpěv o velké povodni v nás

{audio}https://media.rozhlas.cz/_audio/02611847.mp3{/audio}
Ukázka z audioknihy


Inspirující myšlenky...

V 19. Století, kdy maloměšťáci začali imitovat noblesu, snažili se mluvit vzdělaně. Ovšem nemajíce vzdělání. A snažili se chovat vychovaně, nemajíce vychování. Imitovali. Proto byli tak přepjatí. Považovali za vulgárnost ledacos, co se ani v nejvyšších kruzích za vulgární nepovažovalo. To se zachovává u mnoha lidí dodnes... Druhý extrém ovšem je, že zase mnoho lidí mluví hrubě a vulgárně a sprostě, aby jaksi zdůraznili svou lidovost. Vykládají si mylně lidovost, jako si tamti vykládali mylně dobré mravy... Ano, souhlasím, kultura naší řeči hodně upadla. Obludná zdeúřední slova, která si vymýšlejí docela zbyteční lidé bez jazykového citu, zamořila noviny, úřední spisy i korespondenci, ba i ústní projevy.
Jan Werich