
S Osudem velrybářského škuneru Essex se příslušníci mé generace často setkali prvně ve stejnojmenné povídce Františka Běhounka, části Knihy robinzonů (1974). Příběh Essexu přitom disponuje minimálně trojitým těžištěm - Běhounkem akcentovanou robinzonádou části posádky, kanibalismem v záchranných člunech a úvodním setkáním s třicetimetrovým vorvaněm, který škuner o délce 27 metrů potopil „drcnutím“ zepředu, k čemž došlo na vlnách Pacifiku 20. listopadu 1820, jen kousek pod rovníkem. O následujícím pojídání jednotlivých členů posádky informoval mj. sám kapitán Pollard, i když nikoli naprosto pravdivě (ale výpovědi veškerých přeživších se trochu lišily, jak tomu v podobných případech už bývá).