vachek karel cesky svetovy reziser

Svůj největší přínos považuje Karel Vachek v tom, jak řekl v mnoha svých rozhovorech. "Nekradu, nejsem zločinec, nepřidávám se ke každému režimu, který právě nastoupí.“


Jeho názory jsou vesměs ryze lidské a pro mnoho lidí překvapivě otevřené:
„Doufám, že dnes je už konec zastupitelské demokracie, protože se vytvořila elektronická síť a prakticky každý člověk bude moci hlasovat, třeba jednou týdně v pátek si sednou a budou pracovat na své vládě."

Nicméně svět, méně už v české kotlině, ho zná jako tzv. dokumentaristu. Jenže Karel Vachek tvrdí, že:
„Nemám dokumentární film vůbec rád. Teď se rozmohlo tolik skučidel, každý kouká na nějaké lidské neštěstí a lidé to mají sdílet. Mě zajímají analýzy a smích, protože lidské počínání je opravdu komické."

Začněte myslet a nezapomeňte se smát, vyzývá prakticky v každém svém vynikajícím filmu Karel Vachek.


Z pořadu Konfrontace Petra Fischera.

Inspirující myšlenky...

O čem se vlastně v knihách píše? Na tu otázku tak dostat odpověď, to by bylo! Ale na mou čest, v knihách se píše o ničem! O ničem, z čeho by ses mohl poučit nebo čemu jde věřit. Když to jsou romány, jednají o lidech, kteří nikdy nežili, o mátohách autorovy fantazie. A když to nejsou romány, je to ještě horší: jeden profesor nadává druhému idiotů, jeden filozof utápí druhého na lžíci vody. A všichni se motají sem, tam, ničí hvězdy a zhasínají slunce. Člověk nakonec neví, čí je.
Ray Bradbury, 451° Fahrenheita