filmove pohadky

Dodnes jsou pohádky podle předloh Němcové, Drdy, Erbena těmi nejslavnějšími předlohami pro film, co běžely jak na filmovém plátně, tak v televizi. Nejstarší známá filmová pohádka je Císařův pekař, pekařův císař (1951), kterou kdysi společně vymysleli Jan Werich a Jiří Brdečka a pro niž kostýmy navrhl sám Jiří Trnka, s nímž na nich spolupracoval Vladimír Synek. A jako bychom s těmito kostýmy znovu spatřili i Natašu Gollovou alias Sirael alias Kateřinu...


Císařův pekař, pekařův císař (1951)
Nejstarší známá filmová pohádka je Císařův pekař, pekařův císař (1951), kterou kdysi společně vymysleli Jan Werich a Jiří Brdečka a pro niž kostýmy navrhl sám Jiří Trnka, s nímž na nich spolupracoval Vladimír Synek. A jako bychom s těmito kostýmy znovu spatřili i Natašu Gollovou alias Sirael alias Kateřinu...

Pyšná princezna (1952)
Filmová pohádka režiséra Bořivoje Zemana pro děti Pyšná princezna byla natočena podle jedné z nejkrásnějších pohádek Boženy Němcové Potrestaná pýcha. Pohádka vypráví o tom, jak dobrý král Miroslav, vládnoucí moudře a spravedlivě ve své zemi, probudil v pyšném srdci krásné princezny Krasomily, dcery vladaře Půlnočního království, úctu k práci a lásku k lidem. První československá filmová hraná pohádka podává dětem uměleckou formou poučení, jak je nutno chápat smysl života v práci; v tom je výchovná cena tohoto zdařilého filmu, který znamená také thematické rozšíření současné filmové tvorby. Film Pyšná princezna byl předváděn na VII. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v r. 1952 a byl vyznamenán cenou za film pro děti.

Byl jednou jeden král (1954)
Pak, roku 1954 následovala pod titulem Byl jednou jeden král i Werichova a Brdečkova adaptace další pohádky Boženy Němcové Sůl nad zlato. I na tomto filmu umělecky spolupracoval Jiří Trnka, hlavní role Vlasty Buriana (Atakdále) a Jana Wericha jistě netřeba příliš připomínat a v souvislosti s výstavou především vzpomeňme na princeznu Drahomíru, již přestavovala herečka Irena Kačírková (1925-85), a na Marušku Mileny Dvorské (nar. 1938). Tři prince tohoto filmu, Krásného, Chrabrého a Chytrého, ztvárnili nezapomenutelní Miroslav Horníček, Lubomír Lipský a Miloš Kopecký, přičemž na Vladimíra Ráže tenkrát zbyla aspoň role rybáře. Kostýmy k filmu vytvořil Bohumil Sochor.

Obušku, z pytle ven! (1955)
Jen rok poté (1955) se Jiří Brdečka, i když už bez Wericha, pootočil taky za pohádkami druhého z našich klasiků, Karla Jaromíra Erbena, a zadaptoval pod titulem Obušku, z pytle ven! jeho magický příběh Kouzelné dary. Ladislava Peška (zde figuruje v hlavní roli obdarovaného muzikanta) a Františka Smolíka jako pohádkového stařečka jistě není třeba představovat a film proslul i písničkou Jana F. Fischera Já s písničkou jdu jako ptáček, ale zní v něm i tři další včetně zhudebněné básně F. L. Čelakovského. Kostýmy vytvořili Barbora Adolfová a František Troster.

Hrátky s čertem (1956)
O další rok později (1956) zadaptoval sám spisovatel Jan Drda pro film svou vlastní divadelní hru Hrátky s čertem (1946). Výtvarné podoby tohoto podobenství se necelé dva roky před smrtí ujal Josef Lada (1887-1957) a také tady zní tři písničky. Káču hrála Eva Klepáčová (nar. 1933) a hlavního hrdinu, vojáka Martina Kabáta, Josef Bek (1918-95). Alena Vránová (nar. 1932) ztvárnila roli Dišperandy a Jaroslav Vojta se objevuje jako pověstný loupežník Sarka Farka. Neumann tentokrát hrál čerta Omnibora, Vinklář Luciuse, Ráž čerta Solferna a Ladislav Pešek samotného Belzebuba. Kostýmy vytvořili Karel Postřehovský, František Zapletal a Miloslava Skořepová.

Princezna se zlatou hvězdou (1959)
Přesně před padesáti lety vznikla i další adaptace klasické pohádky Boženy Němcové Princezna se zlatou hvězdou (1959). Stejně jako v případě "Pekaře" režíroval Mac Frič, ale tentokrát se nesáhlo až do Němcové starých knížek, ale do divadla a konkrétně hry "Karla Michaela" Ladislava Walló (1914-1990), tedy jednoho ze zakladatelů české dabingové školy. Vlastní dramatizaci "Princezny se zlatou hvězdou" (už on vyňal z názvu slova "na čele") vydal už roku 1955 a divadelní premiéru měla o rok později. Stanislav Neumann tentokrát nehraje krále, nýbrž kuchaře, a kuchtíka si střihl Josef Vinklář. Charakteristickými zůstávají i Martin Růžek v roli krále Kazisvěta a Josef Zíma v roli prince Radovana. Originální šaty princezny Lady navrhla Marie Kyselková (nar. 1935), která dnes pracuje jako recepční na vysokoškolských kolejích na Strahově. Nejen tyto šaty, ale i slavný "myší kožíšek" vytvořili pro film Aša Teršová, Věra Hromádková a Vladimír Synek.

Šíleně smutná princezna (1968)
Následujících deset let se filmovým pohádkám nedařilo, takže výstava může pokračovat až Šíleně smutnou princeznou (1968), která trochu zapadla i z toho důvodu, že se jeden čas nesměla promítat a ani vysílat v televizi. Hudbu totiž složil Jan Hammer mladší (emigrant) a hrál zde i Darek Vostřel. Princeznu tu představovala tehdy dvacetiletá zpěvačka Helena Vondráčková, prince Václav Neckář a krále Jindřicha Jaroslav Marvan. V rolích Ikse a Ypsilona se objevili Josef Kemr a Darek Vostřel, kteří zpívají písničku Kujme pikle. Na filmu se výtvarně podílel Jiří Winter-Neprakta, ale kostýmy navrhoval Jan Skalický a vytvořily je Jarmila Romanová a Anna Blažková.

Princ Bajaja (1971)
Další Němcové pohádku Princ Bajaja (1971) natočil tři roky nato na zámku Hrubá Skála a v Průhonicích Antonín Kachlík se slovenským hercem Ivanem Palúchem (kterého ale namluvil Petr Štěpánek, jenž současně, ale jiným hlasem mluví i jeho koně). Princeznu Slavěnu zde (v češtině) zahrála Magda Vašáryová a na svou dobu a naše zvyklosti impozantního draka (v dětství na mne skutečně zapůsobil!) připravil pro film Vladimír Brehovský. A právě ten navrhl i kostýmy, které pak vytvořily Eva Lackingerová a Naděžda Ptáčková.

Tři oříšky pro Popelku (1973)
Pohádkou století se staly Vorlíčkovy Tři oříšky pro Popelku (1973), a to nepochybně i dík skvělé hudbě Karla Svobody, hlasu Karla Gotta a textu Kdepak ty ptáčku hnízdo máš z pera Jiřího Štaidla (1943-73), který se však bohužel téhož roku zabil v autě. I v tomhle případě jde o adaptaci pohádky Boženy Němcové a tentokrát princeznovské róby i jiné převleky filmu vyloženě dominují. Ústřední dvojice Popelky a prince (Šafránková-Trávníček) zůstává navždy nezapomenutelnou, i když, pravda, pana Trávníčka přemluvil později tragicky zesnulý Petr Svojtka. Dvojici zamilovaných bylo v čase natáčení dvacet a dvaadvacet let, ale výsledku nepochybně přispívá třeba i výkon Vladimíra Menšíka v roli Vincka. Kromě zámku Moritzburg (šlo o koprodukci s Německem) se natáčelo taky u vodního hradu Švihova a v blízkosti Klatov a Železné Rudy. Na kostýmech od Theodora Pištěka dále pracovali František Zapletal, Gunther Schmidt, Nita Romanečová a Viktor Wittek.

Princ a Večernice (1978)
Až pět let poté dodal Jiří Brdečka režiséru Vorlíčkovi námět pohádkového filmu Princ a Večernice (1978) a ačkoli to nebývá zdůrazňováno, opět jde o adaptaci pohádky Boženy Němcové, tentokrát O Měsíčníku, Slunečníku a Větrníku. Menšík už dostal rovnou hlavní roli krále a v roli titulní se opět vynořila Libuška Šafránková. Radek Brzobohatý hrál Mrakomora a Zlata Adamovská Elenku. Kostýmní návrhy, opět od Theodora Pištěka, ale bohužel nebyly, co se materiálu týká, realizovány přesně podle jeho představ. I tak je výsledek následné práce Ludmily Ondráčkové a Naděždy Hejnové působivý.

S čerty nejsou žerty (1984)
Na další Němcové pohádku Čertův švagr došlo roku 1984. Pro film Hynka Bočana S čerty nejsou žerty ji zpracoval Jiří Just a písničky i hudbu dodala dvojice Uhlíř-Svěrák. V hlavních rolích se objevili Vladimír Dlouhý, už tehdy známý z Arabely, a Ondřej Vetchý. Dále hráli Josef Kemr, Viktor Preiss či Petr Nárožný a roli Lucifera si pamětihodně vystřihl Karel Heřmánek. V tomto snímku je užit i hlas vypravěče, kterým se stal Luděk Munzar. Kostýmy vytvořili Jarmila Konečná a Jiří Bláha.

O princezně Jasněnce a létajícím ševci  (1987)
Další Drdovy předlohy O princezně Jasněnce a ševci, který létal se roku 1987 zhostili scenárista Karel Steigerwald a režisér Zdeněk Troška s kameramanem Jaroslavem Brabcem. Titulní létající hrdiny vytvořili Michaela Kuklová a Jan Potměšil, jen dva roky poté bohužel těžce postižený při autohavárii. Helena Růžičková zde hrála čarodějnici a výstava nepostrádá ani křídla z tohoto filmu.

Z pekla štěstí (1999)
Jiná Drdova pohádka Český Honza (1958 v knize České pohádky) otáčí po ladovsku naruby známá klišé. Drak je najednou hodný a princezny nežere, princezna není hodná a div by ho nesežrala. Díky scenáristovi a režiséru Zdeňku Troškovi se tento veselý příběh stal i předlohou jeho filmu Z pekla štěstí (1999), k němuž dodal hudbu Karel Svoboda (a mj. tu zpívala i Iveta Bartošová). Hlavní role ztvárnili Miroslav Šimůnek (jako Honza) a Michaela Kuklová co Markýtka, dále hráli Lukáš Vaculík (Honzův kamarád Kujbaba), Radek Brzobohatý, Sabina Laurinová, Milena Dvorská, Filip Blažek anebo Vladimír Brabec i zpěvák Daniel Hůlka (jako králové). Film je nejnákladnějším pohádkovým projektem v celých dějinách naší kinematografie, mimo jiné i proto, že obsahuje deset minut trikových scén, při nichž byla částečně využita i počítačová animace vkládající do předtočených záběrů draka Bucifala. Kostýmy do Z pekla štěstí vytvořil Josef Jelínek.

Po roce 2000
Tohle tisíciletí na ní zastupuje jen další Troškova adaptace hned dvou(!) Drdových pohádek O Matějovi a Majdalence a O princezně, která hádala až prohádala, které scenárista a režisér propojil titulem Nejkrásnější hádanka (2007). Matěje hraje Jan Dolanský, krále Ladislavem Potměšil a ve filmu natáčeném na jihu Čech se dále objevují i Miroslav Táborský, Pavel Kikinčuk a Kamila Kikinčuková. Tentokrát se ovšem víc šetřilo a příběh se možná i z toho důvodu obešel takřka bez kouzel a nadpřirozených bytostí. Kostýmy k němu vytvořil Jan Růžička.

Fotokredit - Český filmovy ústav
Werich v pohádce Císařův pekař a Libuše Šafránková - Tři oříšky pro Popelku.

Inspirující myšlenky...

Censor je tužka, která se stala člověkem, anebo člověk, který se stal tužkou, živou bytostí se stavší škrt přes plody ducha, krokodýl, který číhá na březích proudu idejí a literátům, kteří po něm plují, ukusuje hlavy. Censura je mladší ze dvou hanebných sester, starší se jmenuje Inkvizice. Censura je živé doznání mocných tohoto světa, že dovedou jen šlapat po zhlouplých otrocích... Já jsem úřední osoba, a my od úřadu nemáme rádi, když je člověk smělý.
Johann Nepomuk Nestroy (1801-1862)