bella sebastian novy film

Známý francouzský režiséř Nicolas Vanier natáčí v tomto roce film na námět bestselleru Cécile Aubryové Bella a Sebestian, který se mimo jiné stal i filmových a televizním šlágrem už od svého vzniku v roce 1965.


Za pozornost stojí i režisér Nicolas Vanier.
Ten se narodil 5. 5. 1962 v Senegalu. Jeho vzorem je Jack London. Stejně jako on je i Vanier dobrodruh a spisovatel. Vydal řadu úspěšných knih pro dospělé i pro děti. O svých zážitcích z ledových koutů světa napsal mnoho reportáží a natočil několik televizních filmů, z nichž nejznámější je Poslední traper.

První výpravu podnikl roku 1979 do Laponska. Od té doby cestoval střídavě po Skandinávii, Kanadě a Aljašce, projel křížem krážem celou Sibiř a několik měsíců žil mezi nomády v Arktidě. Během výprav se často dostane na konec fyzických i psychických sil. Své expedice přesto nevnímá jako druh extrémního sportu. Jde mu o co možná nejužší kontakt s přírodou, o život mimo civilizaci. Mimo to, že Vanier zpracovává své zážitky z cest pro různé typy médií, živí se jako chovatel psů pro psí spřežení. Žije se svou rodinou ve Francii a v Kanadě.

Foto: North video.

Film se jmenuje stejně, Bella a Sebastian...


a ukázka ze starého filmu

Inspirující myšlenky...

Dnes se umělcova role jeví jasněji i když rozhodně ne důstojněji. Muzea, galerie a další kulturní instituce se stávají součástí zábavního průmyslu. Při jejich hodnocení platí jen kvalitativní parametry, kolik lidí a jak často dovedou zabavit. Hodnotí se počet návštěvníků, četnost a exotičnost akcí, export a import děl i tvůrců atp. Cílem současného umění je co nejvíce zaujmout (a zdá se, že je možné použít jakékoliv prostředky bez vkusu i studu) a pobavit. Současný umělec se tak stává bavičem. K tomu ho kulturní scéna a umělecké školství vychovává.
Milan Knížák, esej Existuje ještě umění?