drtikol etapy fotografie
Dvousvazková monografie fotografického díla Františka Drtikola. Text pro knihu napsala světově uznávaná historička umění PhDr. Anna Fárová (1928–2010). Publikace představuje nejobsáhlejší průřez tím nejpodstatnějším a nejdůležitějším, co ve své fotografické tvorbě Drtikol vytvořil.

kupka frantisek
František Kupka (1871 – 1957) byl především duchovní člověk, pak geniální malíř. Už na počátku tohoto století se mu podařilo kultivovaně propojit duchovnost s malířským uměním, a zobrazit to, co dělá i dnes většině jemu podobných malířů a hledačů neřešitelné problémy – subjektivně reálný vnitřní svět lidské psychiky.   

bludny holandan heine wagner
Kdo by neznal známou pověst o Bludném Holanďanovi, kterou asi poprvé sepsal Frederick Marryat roku 1839 v knize The Phantom Ship. Literárně se pověst iobjevuje i v díle Heinricha Heineho Paměti pana Schnabelewopského. Pokud by ale někdo zkoumal odkud Heine čerpal předlohu pro své dílo, pak by zjistil, že tímto mýtem se překrývá hned několik příběhů.

valka svetu wells Szulkin
Filmová adaptace světového románu H. G. Wellse od polského režiséra Piotra Szulkina nemá s knižní předlouhou mnoho společného, přesto je to mimořádný film. Na rozdíl od jiných adaptací i vlastní knihy se nezabývá samotným dějem, vlastní invazí mimozemšťanů, ale soustředí se na chování lidí.

rimsky korsakov seherezada
Tak nám odněkud z Islandu přilétla zima, jako samec, řekl by děda nebo jako v Rusku. Jenže co my víme o zimě, když ji krutou nazýváme, máme-li na teploměru mínus deset. Copak to je zima? Zima je, když praskají struny od piána, řekl prý Čajkovskij. Aspoň takové zimy jsou v Petrohradě.

Myšlenky z knih

Člověk staví domy, protože žije, ale píše knihy, protože ví, že je smrtelný. Bydlí v tlupách, protože je tvor stádní, ale čte, protože ví, že je sám. Četba je pro něj společníkem, který nezabírá místo žádnému jinému, ale jehož by ani žádný jiný společník nedokázal nahradit. Neposkytuje mu žádné definitivní vysvětlení jeho údělu, ale splétá hustou síť jeho spolčení se životem. Nepatrná a skrytá spřažení, která vypovídají o paradoxním štěstí žít, přestože ukazují tragickou absurditu života. Takže naše důvody, proč čteme, jsou stejně podivné jako naše důvody, proč žijeme. A nikdo není oprávněn požadovat od nás, abychom se mu z tohoto soukromí zpovídali.
Daniel Pennac v knize Jako román