svankmajer plastika

Moje filmy přitahují ty diváky, kteří ještě nezabouchli dveře za svým dětstvím a nenechali si pragmatickou civilizací vymlátit z duše imaginaci, říká Jan Švankmajer (nar. 1934), který patří k předním představitelům české filmové a výtvarné scény posledních čtyřiceti let.


Každý umělec je podle Freuda hotový ve svých třech letech. Žádný umělecký vývoj vlastně neexistuje. Každý z nich má dvě, tři  témata, které pak omílá celý život. Spouštěcí mechanismy umělecké tvrorby nebo spíš její intenzity jsou pořád stejné. Nacházejí se v zážitcích z dětství, ve snech, erotismu... ale samotný nápad nikdy nemůže být tím spouštěcím mechanismem tvorby. Musí to být především nějaký prožitek.

Každý umělec cítí, že jeho tvorba s něčím koresponduje, že má někde kořeny, stejně tak je to u mne. Surrealismus pak vnímám jako svého druhu romantismus dvacátého i jednadvacátého století. Jan Švankmajer

Já se o diváky nestarám. Autentická tvorba nemůže brát ohled na diváka, protože by okamžitě podváděla. Tak to dělají režiséři komerčních filmů, kteří dívákům také ale nic nedávají,  ničím je neinspirují. Nejsou to filmy, které by hovořily o něčem podstatném. Jan Švankmajer!

Cele se poddej svým obsesím. Stejně nic lepšího nemáš. Obsese jsou relikty dětství. A právě z hlubin dětství pocházejí ty největší poklady. [...] Animaci používej jako magickou operaci. Animace není pohybování neživých věcí, ale jejich oživení. [...] Stále zaměňuj sen za realitu a naopak. [...] Čím hlouběji jdeš do fantastického děje, tím musíš být realističtější v detailu. [...] Imaginace je subverzivní, protože staví možné proti skutečnému. Imaginace polidštila člověka, ne práce. Jan Švankmajer

Krátké filmy
Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara (1964)
Johann Sebastian Bach: Fantasia G-moll (1965)
Hra s kameny (1965)
Rakvičkárna (1966)
Et cetera (1966)
Historia naturae (1967)
Zahrada (1968)
Picknick mit Weissmann (1968)
Byt (1968)
Tichý týden v domě (1969)
Kostnice (1970)
Don Šajn (1970)
Žvahlav aneb šatičky slaměného Huberta (1971)
Leonardův deník (1972)
Otrantský zámek (1977)
Zánik domu Usherů (film, 1980) (1980)
Možnosti dialogu (1982)
Kyvadlo, jáma a naděje (1983)
Do pivnice (1983)
Mužné hry (1988)
Another Kind of Love (1988)
Tma/Světlo/Tma (1989)
Zamilované maso (1989)
Flora (1989)
Autoportrét (1989)
Konec stalinismu v Čechách (1990)
Jídlo (1992)

Celovečerní filmy
Něco z Alenky (1988)
Lekce Faust (1994)
Spiklenci slasti (1996)
Otesánek (2000)
Šílení (2005)
Přežít svůj život (2010)
Hmyz (2015)

Inspirující myšlenky...

Filmům zpravidla schází tajemství, tato nezbytná složka každého uměleckého díla. Scenáristé, režiséři i producenti dbají velmi pečlivě na to, aby neporušili náš klid, a proto okno filmového plátna, které vede do osvobozujícího světa poezie, nechávají zavřené. Raději nás nutí zamýšlet se nad náměty, jež by mohly tvořit pokračování našeho všedního života, opakují tisíckrát tutéž zápletku, nebo nám dávají zapomenout na těžké hodiny každodenní práce. A toto všechno samozřejmě s požehnáním navyklé morálky, vládní i mezinárodní cenzury – s naprosto dobrým vkusem a s kořením bílého humoru i s jinými prozaickými imperativy reality.
Luis Buňuel, Do posledního dechu