svankmajer plastika

Moje filmy přitahují ty diváky, kteří ještě nezabouchli dveře za svým dětstvím a nenechali si pragmatickou civilizací vymlátit z duše imaginaci, říká Jan Švankmajer (nar. 1934), který patří k předním představitelům české filmové a výtvarné scény posledních čtyřiceti let.


Každý umělec je podle Freuda hotový ve svých třech letech. Žádný umělecký vývoj vlastně neexistuje. Každý z nich má dvě, tři  témata, které pak omílá celý život. Spouštěcí mechanismy umělecké tvrorby nebo spíš její intenzity jsou pořád stejné. Nacházejí se v zážitcích z dětství, ve snech, erotismu... ale samotný nápad nikdy nemůže být tím spouštěcím mechanismem tvorby. Musí to být především nějaký prožitek.

Každý umělec cítí, že jeho tvorba s něčím koresponduje, že má někde kořeny, stejně tak je to u mne. Surrealismus pak vnímám jako svého druhu romantismus dvacátého i jednadvacátého století. Jan Švankmajer

Já se o diváky nestarám. Autentická tvorba nemůže brát ohled na diváka, protože by okamžitě podváděla. Tak to dělají režiséři komerčních filmů, kteří dívákům také ale nic nedávají,  ničím je neinspirují. Nejsou to filmy, které by hovořily o něčem podstatném. Jan Švankmajer!

Cele se poddej svým obsesím. Stejně nic lepšího nemáš. Obsese jsou relikty dětství. A právě z hlubin dětství pocházejí ty největší poklady. [...] Animaci používej jako magickou operaci. Animace není pohybování neživých věcí, ale jejich oživení. [...] Stále zaměňuj sen za realitu a naopak. [...] Čím hlouběji jdeš do fantastického děje, tím musíš být realističtější v detailu. [...] Imaginace je subverzivní, protože staví možné proti skutečnému. Imaginace polidštila člověka, ne práce. Jan Švankmajer

Krátké filmy
Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara (1964)
Johann Sebastian Bach: Fantasia G-moll (1965)
Hra s kameny (1965)
Rakvičkárna (1966)
Et cetera (1966)
Historia naturae (1967)
Zahrada (1968)
Picknick mit Weissmann (1968)
Byt (1968)
Tichý týden v domě (1969)
Kostnice (1970)
Don Šajn (1970)
Žvahlav aneb šatičky slaměného Huberta (1971)
Leonardův deník (1972)
Otrantský zámek (1977)
Zánik domu Usherů (film, 1980) (1980)
Možnosti dialogu (1982)
Kyvadlo, jáma a naděje (1983)
Do pivnice (1983)
Mužné hry (1988)
Another Kind of Love (1988)
Tma/Světlo/Tma (1989)
Zamilované maso (1989)
Flora (1989)
Autoportrét (1989)
Konec stalinismu v Čechách (1990)
Jídlo (1992)

Celovečerní filmy
Něco z Alenky (1988)
Lekce Faust (1994)
Spiklenci slasti (1996)
Otesánek (2000)
Šílení (2005)
Přežít svůj život (2010)
Hmyz (2015)

Inspirující myšlenky...

Šavle a bodáky, jak vy též sám uznáte, nepoužívají se k poctivé práci. Šavlemi a bodáky nedobývám ze země ničeho. Ručnicemi a děly neořu. Šavlemi mohu ale krájet lidi, bodáky párat břicha svých bližních a ručnicemi a děly postřílet doma svého vlastního otce a zastřelit bratry. A tomu všemu říkáte nutnost. Chcete se dovolávat Boha k neobyčejné vraždě. Když se dva honci prasat pobijí, ženete je před soud a odsuzujete pro pár bezvýznamných ran. Sami ale tisíce lidí ženete do války, kde nutíte je zabíjet se navzájem, pro zájmy jednotlivce, který náhle prohlásil, že je uražen. A poněvadž sám nemá tolik odvahy se řezat, prohlašuje to za urážku státu, zbaví rodiny živitelů, navádí tisíce lidí ku žhářství a vy, kteří hlásáte lásku k bližnímu a vraždu pokládáte za smrtelný hřích, asistujete každému zákeřnictví a před bitvami modlíte se, aby to dobře dopadlo. A jak jinak si to slovo dobře představujete, než ve formě 'vraždy'? Ovšem že to jmenujete jinak. Vlastenectvím, statečným činem obhájců vlasti a podobně.
Jaroslav Hašek, Nazarénští