sis petr ilustrator

Čechoameričan Petr Sís (*11. 5. 1949) je dnes už světově proslulý ilustrátor. Po Jiřím Trnkovi a Květě Pacovské třetím držitelem prestižní světové ceny Andersena. O tom jak vznikala kniha jeho nejznámější Strom života, jak vidí ilustraci pro děti, čím se inspiruje je tento rozhovor.


Proč je hlavním tématem knihy Charles Darwin?
Protože se vymykal. Zatímco ostatní šli jako ovce jeden za druhým, Darwin napsal: "Nemám sklon chodit slepě ve šlépějích ostatních." To je podle mě hrozně důležité. Když se dívám na své děti, tak vidím, jak když jedna holčička má kalhoty s kytičkama, druhá je musí mít také, všichni musí mít stejné počítačové hry a dívat se na stejné seriály. Je to výzva k tomu, aby lidi byli individuality. A také ukázat, že i když za jedinečnost může přijít trest nebo výčitky, stojí to za to.

Byla práce na knize Strom života těžká?
Ze všech mých knih mi zabrala snad nejdelší dobu. Nashromáždil jsem množství materiálů, ze kterých jsem vycházel. Navíc jsem se v průběhu práce stěhoval mezi Paříží, Prahou a New Yorkem a všude jsem si musel nechávat posílat bedny těch materiálů. Mladší člověk by se samozřejmě podíval raději na internet.
Kromě toho, že jsem se stěhoval, spadla ta Dvojčata v New Yorku a zemřel mi otec. Když se tedy na tu knihu dívám, vlastně ji nemám moc rád, protože v ní jsou uloženy samé nepříjemné vzpomínky. Také nebylo snadné kondenzovat ten krásný Darwinův jazyk, jakým si psal své deníky, do stručných vět.

sis stromzivota2

Jak dlouho jste knihu kreslil a psal?

Asi na 3 a půl roku. Můj otec vždycky říkal, že když někdo začne být pyšný jako páv a roztáhne ocas jako páv, tak někdo přijde s nůžkama a ustřihne mu ho. Já jsem si myslel, že toho Darwina lehce zvládnu, a pak jsem zjistil, že to, co jsem už udělal, je pomýlené. Musel jsem to přestavět asi třikrát a spíš to byla knížka, kterou jsem odsunoval. Takže to je ta asi nejvíc náročná, ale to se stalo díky tomu, že jsem začal být moc arogantní, myslel jsem si, že to lehce zvládnu a pak najednou těch faktů bylo moc a nedaly se tam vtěsnat. Jenže je taky pravda, že až uplyne pět šest let a zeptáte se mě, tak řeknu, že ten Darwin byl jednoduchý. Teď je pořád ještě čerstvý.

Co Vás v dětství inspirovalo, že kreslíte a malujete?
V dětství jsem vyrůstal s komiksem, protože moje maminka, když byla malá, tak můj dědeček stavěl železniční stanice v Clevelandu a v Chicagu v roce 1927 až 1928. Maminka tam s ním byla jako malá holčička a on přivezl zpátky nedělní přílohy s obrázky, kde se odehrávají jednotlivé příběhy. On si je nechal svázat do takové velké knížky a ta byla v mém životě jedinkrát větší než já. To byly svázané listy novin. Já jsem neuměl číst a psát, ale líbilo se mi, že jsem mohl sledovat ten děj. Takže od malička jsem vyrůstal s tímto vyprávěním příběhů v obrázcích. V podstatě bych chtěl dělat knížky, ve kterých jsou obrázky. Akorát ty obrázky nejsou tak jasné, tak ten nakladatel chce, abych to nějakým způsobem vysvětlil, takže tam je nějaký text, ale myslím, že ten není pozoruhodný."

sis stromzivota3

V čem se liší evropská ilustrace dětské knihy od americké? Vítězí tam styl a la Disney?

Ne, to by bylo hrozné zjednodušení. A ostatně disneyovský styl se už vytváří všude, včetně České republiky. Američtí ilustrátoři nejsou vesměs odchovanci uměleckých škol, takže se nemusejí trápit pocitem, že jsou zneuznaní umělci. Netrápí je dilema, zda dělat umění nebo komerční ilustrace. Zato ale v Americe hraje větší roli komercionalizace. Chybí tam osobní přístup. Chybí vydavatelé, kteří knihu vydají, i když se jí moc neprodá, prostě proto, že se jim líbí. To je ale těžké nějak zobecňovat.

Část rozhovoru převzata z článku Viléma Faltýnka, ostatní z různých internetových médií a autorových www stránek.
Více o knize: Petr Sís – Strom života

Inspirující myšlenky...

Skončilo to tak, že mne Saturnin vyhledal jednoho odpoledne v kruhu mých známých a diskrétně mi oznámil, že jsme se přestěhovali. Dodal, že bydlíme na vodě blízko řetězového mostu. O té doby jsme žili v obývací lodi a nemohu říci, že by to bylo tak zlé. Je sice pravda, že hned v prvém týdnu se v noci uvolnilo kotvení a naše loď sjela z jezu. Bylo to nepříjemné; byla totiž naprostá tma a já jsem měl v první chvíli za to, že se Saturnin utopil, protože jsem ho marně na celé lodi hledal. Později se vysvětlilo, že spal ve strážním koši. Ale, jak pravím, nebýt této rušivé příhody, nemohl jsem si na nové obydlí stěžovat. Je nutno se s lecčíms v životě smířit.
Zdeněk Jirotka, Saturnin