brezinova ivona foto hejna

Víte, co jsou to literární cestopisy? Stojí za nima Ivona Březinová a vyšlo jich už sedm. Jsou čtenářsky velmi úspěšné, což u původních českých knížek pro mládežje spíš vyjímka. Ale není se čemu divit. Březinová umí psát a umí vymýšlůet. Taky se jim říká Projekt B a víte proč?


Tady máme 7xB. Ale co to vlastně znamená o kom bude v knihách hlavně řeč?

B jako Básník v báglu (K.H. Mácha)
B jako Blonďatá Kerolajn (Karolína Světlá)
B jako Báro, nebreč (Božena Němcová)
B jako Bojíš se, Margito? (M.Figuli, Slovensko)
B jako Blázniví donkichoti (Miguel de Cervantes y Saavedra, Španělsko)
B jako Blbnutí s Oskarem (Oskar Wilde, Irsko)
B jako Bleděmodrá kafkárna (Franz Kafka)


A jak psaní všech sedmi knih probíhalo nám řekne Ivona Březinová.
Po vydání první knihy Básník v báglu, ve které se trojice patnáctiletých dívek a skupinka chlapců o prázdninách vydala Kokořínským dolem k Máchovu jezeru, jsem se pustila do sbírání materiálu pro další díl. Tentokrát jsem svou partičku mladých hodlala poslat na Ještěd a do míst, kam jezdívala na prázdniny Karolina Světlá. Prakticky hned po dopsání Blonďaté Kerolajn jsem se ponořila do studia korespondence Boženy Němcové a vznikla kniha Báro, nebreč! Následovaly tituly Bojíš se, Margito? o slovenské spisovatelce Margitě Figuli, Blázniví donkichoti o nejslavnějším španělském spisovateli všech dob, Migueli de Cervantes, a Blbnutí s Oscarem o autorovi, který z vrcholu slávy padl na úplné dno, Angličanu irského původu, Oscaru Wildovi.

Členové mé vymyšlené partičky postupně procházeli střední školou, prožívali lásky i rozchody, nalézali nová přátelství a čelili nejrůznějším průšvihům. Najednou však stáli na prahu dospělosti a mně bylo jasné, že se s nimi budu muset rozloučit.

Pro poslední díl jsem zvolila prostředí centra Prahy, uliček a náměstí, kde téměř celý život prožil jeden z nejvýznamnějších spisovatelů 20. století. Znají ho čtenáři po celém světě, k jeho hrobu na Olšanech přijíždějí Američané i Japonci, ale čeští středoškoláci o něm mnoho nevědí. I proto jsem se rozhodla, že poslední díl věnuji jemu - Franzi Kafkovi.

brezinova cestopisy

Inspirující myšlenky...

V 19. Století, kdy maloměšťáci začali imitovat noblesu, snažili se mluvit vzdělaně. Ovšem nemajíce vzdělání. A snažili se chovat vychovaně, nemajíce vychování. Imitovali. Proto byli tak přepjatí. Považovali za vulgárnost ledacos, co se ani v nejvyšších kruzích za vulgární nepovažovalo. To se zachovává u mnoha lidí dodnes... Druhý extrém ovšem je, že zase mnoho lidí mluví hrubě a vulgárně a sprostě, aby jaksi zdůraznili svou lidovost. Vykládají si mylně lidovost, jako si tamti vykládali mylně dobré mravy... Ano, souhlasím, kultura naší řeči hodně upadla. Obludná zdeúřední slova, která si vymýšlejí docela zbyteční lidé bez jazykového citu, zamořila noviny, úřední spisy i korespondenci, ba i ústní projevy.
Jan Werich