brezinova ivona foto hejna

Když jsem před deseti lety přemýšlela, o čem budu psát svou příští knihu pro náctileté, byla jsem chvilku bezradná. Věděla jsem jen to, že se kniha bude odehrávat na cestě. Na nějaké reálně existující trase, tak si to v Albatrosu přáli. Jakou trasu mám zvolit? A co všechno se hrdinům během cesty přihodí? To už bylo jen a jen na mně.


Po několika týdnech tápání a listování turistickými průvodci jsem konečně rozevřela tu správnou mapu. Že je to ta pravá, jsem věděla hned, když jsem si všimla drobného nápisu u jedné z turistických cest. Cesta Karla Hynka Máchy. Bylo rozhodnuto. Pustila jsem se do nového čtení a do studia mého oblíbeného autora, prochodila jsem místa, která navštívil, a konfrontovala je s poznámkami v jeho denících. Netušila jsem však, že to je začátek cesty, která bude trvat dlouhých deset let.

Po vydání knihy Básník v báglu, ve které se trojice patnáctiletých dívek a skupinka chlapců o prázdninách vydala Kokořínským dolem k Máchovu jezeru, jsem se pustila do sbírání materiálu pro další díl. Tentokrát jsem svou partičku mladých hodlala poslat na Ještěd a do míst, kam jezdívala na prázdniny Karolina Světlá. Prakticky hned po dopsání Blonďaté Kerolajn jsem se ponořila do studia korespondence Boženy Němcové a vznikla kniha Báro, nebreč! Následovaly tituly Bojíš se, Margito? o slovenské spisovatelce Margitě Figuli, Blázniví donkichoti o nejslavnějším španělském spisovateli všech dob, Migueli de Cervantes, a Blbnutí s Oscarem o autorovi, který z vrcholu slávy padl na úplné dno, Angličanu irského původu, Oscaru Wildovi.



Členové mé vymyšlené partičky postupně procházeli střední školou, prožívali lásky i rozchody, nalézali nová přátelství a čelili nejrůznějším průšvihům. Najednou však stáli na prahu dospělosti a mně bylo jasné, že se s nimi budu muset rozloučit. Pro poslední díl jsem zvolila prostředí centra Prahy, uliček a náměstí, kde téměř celý život prožil jeden z nejvýznamnějších spisovatelů 20. století. Znají ho čtenáři po celém světě, k jeho hrobu na Olšanech přijíždějí Američané i Japonci, ale čeští středoškoláci o něm mnoho nevědí.

I proto jsem se rozhodla, že poslední díl věnuji jemu - Franzi Kafkovi.
3. července 2013 by Kafkovi bylo 130 let.

brezinova cestopisy
Titulní foto Petr Hejna, 2005

Inspirující myšlenky...

Chomský zmiňuje obrovské množství kapitálu, který je investovaný do reklamy a marketingu a „doma“ se užívá především k udržení konzumní společnosti. Před několika lety si „markeťáci“ uvědomili, že nezasahují velkou část společnosti. Protože nemá peníze - děti. A tak bylo vynaloženo spousta úsilí a přemýšlení jak vyvinout propagandu zamířenou na děti. Aby otravovali a škemrali u svých rodičů. Tahle disciplína aplikované psychologie, anglicky „nagging“ se nyní již vyučuje jako předmět na vysokých školách. Tady má Noam výborný vhled, že reklama podvrací trh. Neboť podle teorií ekonomie je trh založený na informovaných spotřebitelích, kteří dělají racionální rozhodnutí. Ale když se podíváme na televizní reklamy, jsou udělané tak, aby vytvořily neinformované spotřebitele dělající nerozumná rozhodnutí. To samé se děje ve volbách, které stojí na PR průmyslu (mluví o USA, analýza dalších států by byla velice zajímavá). Ten se rozhodně nesnaží vytvořit dobře informované voliče dělající rozumová rozhodnutí. Stejné techniky, které se používají k podlomení trhu, se používají k podlomení demokracie.
Noam Chomsky a Andre Vltchek, On western terrorism