dahl karlik skleneny vytah
Druhý díl Karlíka a továrny na čokoládu kompaktně zapadá za díl první. Základní rozdíl? Místo mrzačení děcek nyní továrník Willy Wonka pomáhá starým lidem (Karlíkovým prarodičům), i když také s nimi přitom provádí děsivé skopičiny.

Pokračování opakovaně filmovaného bestselleru Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu (1964) vyšlo roku 1972, ale česky poprvé až letos. Na původní knihu navazuje úzce. V jejím finále Karlík zdědil továrnu a smí do ní přestěhovat rodinné příslušníky létajícím proskleným „výtahem“ geniálního i potřeštěného továrníka Willy Wonky. Jak se ale ve druhém dílu ukazuje, nedoletěli.

Ocitli se vinou jedné z Karlíkových babiček na oběžné dráze a začali obíhat Zemi.
Knihu Karlík a velký skleněný výtah očividně Dahl psal pod vlivem dobytí Měsíce a místy navíc připomíná starou pulpovou fikci s ohavnými mimozemšťany. Ti zde se v překladu jmenují červodraví hnísti a legrace s nimi není. Běhá z nich mráz po zádech. Žerou lidi a například spořádají část personálu amerického hotelu otvíraného právě... Kde jinde, než na orbitě.

Hned jedna z úvodních scén dětské knihy až podivuhodně připomíná moment z Pana Tau, ve kterém američtí astronauté spatří Tauovu mosaznou raketku, ale je to samozřejmě náhoda.
Když čteme dále, zjistíme, že je to, jako by se Roald Dahl na chvilku rád vrátil i k samému počátku „dahlománie“, protože upomene na Jakuba a obří broskev (1961): to když se překvapeným pozorovatelům naskytne vhled do skleněného výtahu.

Zprvu považují jeho osazenstvo za jakási „jadérka“, až potom za Marťany. Roald Dahl není nicméně stoprocentně věrohodný, předpokládá-li, že by Američané dopustili přímý televizní přenos svého podnikání v kosmu pro celý svět a že by jeho obyvatelstvo kvůli televizi v poklidu přestalo chodit do práce.
„Celý svět na půl minuty zatajil dech,“ vypráví spisovatel doslova, ale již brzy si nevýhodnou a nepravděpodobnou situaci uvědomuje a do nitra amerického orbitálního hotelu (a tedy ani na masakr způsobený červodravými hnísty) už nevidíme.

Zato lze zřetelně sledovat silně akčního prezidenta USA Lancelota R. Gilligrasse a jeho poradce i včetně generálů, jeden z nichž by nejraději vše odpálil „do povětří“. Jde patrně pro změnu o vliv známého Kubrickova filmu Doktor Divnoláska.

Ale děj se poté víceméně vrací k bžundám ze základní knihy o továrně, ve které byly postupně a všelijak mrzačeny zlobivé děti, a navazuje se na to především v kapitolách Zpátky v továrně na čokoládu, Jak byl vynalezen Wonkavit, Recept na Wonkavit a Sbohem, Jiřinko.
blake skleneny vytah dahl

Podstatný rozdíl zde přesto je. Nyní se více jedná o staré lidi než o děti.
A do ještě znatelnějšího pohybu se nato příběh dá kapitolami Vitawonk a cesta do Minusie, Záchrana v Minusii, Nejstarší člověk na světě a Miminka rostou. Finále nadchne, je opravdu hodno Roalda Dahla, je porcí až neuvěřitelné fantazie a domýšlí vtipně a chytře právě ty motivy první knihy, které by asi toužily domyslet děti.

Střed knížky jako by sice byl stvořen z nepoužitých motivů původního Karlíka a továrny na čokoládu a začátek je poněkud natahovaný, ale ani to nevadí.
Už pro ne, že vše je proloženo věru neuvěřitelnými verši. Ale taky momenty, které takřka připomenou Clarkovo Setkání s Rámou a posléze i matematický svět Lewise Carrolla. Touto knihou se Roald Dahl nejvíc přiblížil science fiction a ji souběžně paroduje ve stylu Terry Pratchetta či Douglase Adamse. A chvíli si vážně připadáme jako někde v Plochozemi.
Nebo jste snad už někdy byli 87 let před vlastním narozením, kde vás každým okamžikem mohou zlikvidovat neviditelné „gnůlky“?

Nad knihou Roalda Dahla si kromě toho musíme vybavit i - daleko pozdější - Burtonovu filmovou komedii Mars útočí a není to asi náhoda, vždyť právě Tim Burton přivedl Karlíka podruhé do kinosálů.

Oba čeští překladatelé si s textem vyhráli a někdy to muselo být těžké.
A charakteristicky „čmárané“ obrázky dvorního Dahlova ilustrátora Quentina Blakea? Prokládají i český překlad. V knize mě zarazila jen značná „amerikanizace“ a glorifikující propagace Bílého domu, tamního prezidenta, ale třeba i mezinárodních hotelů Savoy, Ritz a Hilton. Tak či onak Dahl bezděky skoro předpověděl budoucnost, protože čteme:
„Tady prezident Spojených států,“ odpověděl hlas.
„Jo, a tady kačer Donald,“ opáčil astronaut Shmitetz.

Roald Dahl: Karlík a velký skleněný výtah. Ilustrace Quentin Blake. Překlad prozaické části David Petrů. Překlad veršů Robin Král. V edici Pikola vydala Euromedia Group. Praha 2019. 208 stran

dahl knihy

Inspirující myšlenky...

Skončilo to tak, že mne Saturnin vyhledal jednoho odpoledne v kruhu mých známých a diskrétně mi oznámil, že jsme se přestěhovali. Dodal, že bydlíme na vodě blízko řetězového mostu. O té doby jsme žili v obývací lodi a nemohu říci, že by to bylo tak zlé. Je sice pravda, že hned v prvém týdnu se v noci uvolnilo kotvení a naše loď sjela z jezu. Bylo to nepříjemné; byla totiž naprostá tma a já jsem měl v první chvíli za to, že se Saturnin utopil, protože jsem ho marně na celé lodi hledal. Později se vysvětlilo, že spal ve strážním koši. Ale, jak pravím, nebýt této rušivé příhody, nemohl jsem si na nové obydlí stěžovat. Je nutno se s lecčíms v životě smířit.
Zdeněk Jirotka, Saturnin