fimfarum kniha film werich

Existují i Werichovy pohádky, které zůstávaly mimo klasický soubor Fimfárum. Ten vyšel poprvé roku 1960, přepracován - a Trnkou ilustrován - byl roku 1963… a doplněn roku 1997.
Jednou z takových pohádek „mimo“ je i bajka (anebo tedy spíš jen anekdota) Lev a notes - poprvé vydaná ve Svobodném slově 5. 5. 1990. Ondřej Suchý o ní vypráví skutečný příběh, jak vznikla:

„Povídku Lev a notes napsal Jan Werich pro Kvítko už 31. ledna 1979. Když jsem si pro ni na Kampu přišel, řekl mi: „Je tam jedno sprostý slovo, který tam být musí. Kdyby ho u vás v redakci chtěl někdo nahradit jiným, tak řekněte, že nechci, aby ta povídka vyšla.“

Slíbil jsem - a odnesl ji do redakce, kde jsem přání páně Werichovo tlumočil tehdejšímu panu šéfredaktorovi. Ten si povídku vzal a odešel s ní do své pracovny.
Za půl hodiny za mnou přišel a s trpkým úsměvem mi povídku vrátil: „Štěstí, že je tam to sprosté slovo, protože vám tak mohu říct, že to u nás nejde uveřejnit právě kvůli němu. Ale je to krásná povídka…“
A bylo nám z toho v tu chvíli oběma smutno.“
Tolik Ondřej Suchý (roku 1990). Jest to zároveň i dokladem, jaká byla - jen deset let předtím - doba.

trnka fimfarum werich 
Ilustrace Jiří Trnka

A ostatní pohádky z Fimfára?
Ta titulní je o dost „čilé“ kovářce, která nejenže začne pálit za knížecím lokajem, ale snaží se v souvislosti s tím zbavit i svého náhle nepohodlného manžílka. Ale je to nakonec dobré, neboť zasloužený trest ji díky Janu Werichovi nemine: už to zkrátka tak NEJDE DÁL - a Nejdedál se jmenuje i ves, v které se to všechno přihodí.

Díky filmu Tři veteráni (režie Oldřich Lipský, animace Jan Švankmajer) z roku 1983 je více než známa i pohádka Tři veteráni – o vysloužilých vojáčcích Pankráci, Bimbáci a Serváci představovaných v tomto snímku Rudolfem Hrušínským starším, Petrem Čepkem a Josefem Somrem. Dělostřelec, dragoun a kuchař obdrží od trpaslíků kouzelné dary, ale o ty je připraví princezna. Důležitými se ovšem stanou až chvíle, kdy veteráni zjišťují, co je pro každého z nich doopravdy nejdůležitější.


Celé Fimfárum přitom otevírá pohádka Královna Koloběžka První.
Její hlavní hrdinka se jmenuje Zdenička a není pochyb, koho měl Jan Werich při psaní před očima. V příběhu vyšel ze známé lidové báchorky o Chytré horákyni, ale moudře a velice hutně ji rozvinul.

K dalším vyloženě známým součástem Fimfára náleží i pohádka Lakomá Barka
- čili o tom, jak se za noci žilo ve vsi Dejvice. A jak? Sotva se setmělo,všechno tam dostávalo „nohy“, a Barka, ta, co byla hospodyní pana faráře… Ale přečtěte už si sami.

Protialkoholickou látkou pak je pohádka Až opadá listí z dubu.  Sedlák Čupera si zkrátka rád přihnul, a tak musí podstoupit pohádkovou odvykací kůru… Pije ovšem i Loudal - hrdina příběhu Splněný sen. Hádá se přitom se ženou - a také sází. A sází vždycky podle toho, co se mu „ve snu zjeví“.     

trnka fimfarum werich 2
Ilustrace Jiří Trnka
   
Pohádka Franta Nebojsa  zas ukazuje, že je-li někdo OPRAVDU Nebojsou, nedostane dost možná (zde určitě) strach ani v krčmě hrůzy, jak ovšem víme už i z divadelní hry Jana Drdy Hrátky s čertem (premiéra 1945, zfilmováno 1956).

A tak dále – a tak dál, u Jana Wericha vcelku není slabších míst, anebo aspoň v této knize ne. A skvělou je koneckonců i „Úsporná pohádka pomocí jednoslabičných slov aneb chvála češtiny“, jak zní podtitul, kterou autor pojmenoval Chlap, děd, vnuk, pes a hrob. Aspoň já jsem se jako kluk nad ní hodně nesmál…!  (Dlužno připomenout, že tuto pohádku mistrně přeložila do angličtiny Lucy Doležalová a do němčiny Jürgen Ostmeyer v cizojazyčných vydáních Fimfára - pozn. redakce)

Fimfárum / Jan Werich / Ilustrace kolektiv / Vydal Albatros 2006
1.vydání (v této zkrácené podobě a s tímto výtvarným doprovodem, pevná vazba, jinak vydání 10.). Původní vydání i všechna další jsou věnována synovi Jiřího Trnky Janovi)

Inspirující myšlenky...

Censor je tužka, která se stala člověkem, anebo člověk, který se stal tužkou, živou bytostí se stavší škrt přes plody ducha, krokodýl, který číhá na březích proudu idejí a literátům, kteří po něm plují, ukusuje hlavy. Censura je mladší ze dvou hanebných sester, starší se jmenuje Inkvizice. Censura je živé doznání mocných tohoto světa, že dovedou jen šlapat po zhlouplých otrocích... Já jsem úřední osoba, a my od úřadu nemáme rádi, když je člověk smělý.
Johann Nepomuk Nestroy (1801-1862)