Když se spojí velmi erudovaná autorka s velmi erudovanou ilustrátorkou, vznikne vzácná slitina textu a obrazu. Výsledkem takového jedinečného spojení, kdy není možné si představit příběh s jinými než právě těmito ilustracemi, je kniha Růže a krokvice spisovatelky Renaty Štulcové s ilustracemi Renaty Fučíkové, kterou vydalo nakladatelství Knižní klub.
Texty Renaty Štulcové jsou náročné, spočívají na mnoha základech jako na geologických vrstvách a ten, kdo je chce hodnotit, musí mít nemalé znalosti v různých oborech, být schopen vystopovat její podklady a posoudit její tvořivé zacházení s nimi. To samé platí i pro obrázky Renaty Fučíkové – chcete-li je hodnotit, musíte se vyznat v dobových stylech a technikách, v historických reáliích... O své práci právě na této knize nám ilustrátorka zodpověděla několik otázek.


V textu knihy Růže a krokvice se mísí historické vyprávění s legendárně-mytickým. Která z těchto dvou rovin je Vám osobně bliž k srdci?
Mezi mytickou rovinou a skutečností dělítko mám.
Ale pokud se snažím o vstřícnost k dětským čtenářům – ono rozhraní se mi zamlžuje ve prospěch přijetí příběhu a jeho problematiky.
Ostatně – často se sama sebe ptám: Co je vlastně historie? Okamžik, který právě uplynul? Jak skutečný onen okamžik byl? Jaké stopy zanechal? Stal se mýtem v našich vzpomínkách? Jsme sami schopni si správně na tuto otázku odpovědět, když si připustíme relativnost jakékoli události?

V medailonech, kterými začíná v knize každá kapitola, jste vytvořila podobizny jak fiktivních postav, tak historických osob, z nichž některé (jako svatý Václav nebo Karel IV.) jsou pro českou národní identitu emblematické. Které se Vám kreslily snadněji a které byly pro Vás víc výzvou?
Portréty hlavních postav jsem vložila do záhlaví kapitol zcela cíleně. Jde tentokrát o knihu pro starší čtenáře – proto jsem je pouze uvedla do předpokoje událostí, představila jim hlavní postavy. Pak už musí pokračovat na cestě příběhem sami a zalidňovat si jimi vyprázdněné  krajiny a místnosti.
Mísení fiktivních a skutečných tváří mi činilo radost. Takoví mladí hrdinové jistě ve skutečnosti existovali. Lidské tváře se po desetitisíce let nemění – mění se jen účesy a móda.

Na vrcholu každého z medailonů jste zobrazila vždy nějaký symbol znázorňující buď nejvýraznější vlastnost portrétované postavy nebo její úřad, popřípadě předurčený osud. Vycházíte přitom z textu, ale chci se zeptat – je některý ze symbolů pro Vás osobně zvláště významný nebo oblíbený? A přemýšlela jste někdy, co by mohlo být Vaším osobním symbolem?
Atributy  nad portréty  postav z knihy Růže a krokvice jsou vybrány opravdu tak, aby charakterizovaly jejich osud. Nemám k žádnému ze symbolů nějaký hlubší vztah; snad jen dva z nich mě zajímají trochu víc: jsou to ty předměty, které daly jméno tomuto příběhu. Krokvice – trojúhelník a Růže. Symboly, které od starověku slouží jako označení tajných společenství, značky, které si mlčky prstem kreslili jako poznávací znamení zasvěcenci při svém setkání.
A kdybych si měla vybrat svůj atribut – snad pero, ptačí pero. Brk, kterým lze psát i kreslit, zázračný výtvor přírody, který pokrývá křídla a pomáhá jim zvednout od země tíhu těla. Je to symbol obraznosti a zaznamenání jejích plodů.

Ano, myslím, že brk by byl pro Vás výstižný atribut. Mimochodem, Vaše obrázky působí jako tvořené výhradně tradiční technikou a rukou, přijde mi nemožné si představit, že byste dělala cokoliv na počítači. Děláte vůbec někdy něco na počítači? A kdy se rozhodujete, že je obrázek hotový? Kolik verzí uděláte, než se rozhodnete, že už ho nezměníte?
Já jsem tak hrozně konzervativní! Jsem tak pozadu v počítačové technice. Umím zacházet jen s poštou, textovými dokumenty a projížděním internetu. Ale nijak mě to nemrzí. Jsem řemeslník, který se živí ruční, pomalu vysezenou prací. Přesto si myslím, že dokážu leckdy nasadit slušné tempo, když stihnu namalovat knihu rozsahu Růže a krokvice během tří měsíců. Často i kvůli tlaku krátkých termínů téměř neskicuji. Tohle všechno se odehrává v mé hlavě – nejlépe ráno, než vstanu z postele, přehraju si před očima, které ilustrace mě ten den čekají – a ony se zjeví.
Pak, pochopitelně, čas od času se stane, že nejsem spokojená. V koši končívají tak tři čtyři ilustrace na jednu knihu.

Kolik času Vám zabrala příprava obrazového doprovodu k Růži a krokvici? A jak probíhala spolupráce s autorkou textu Renatou Štulcovou – souhlasila hned s Vaší vizuální představou nebo jste musela upravovat něco podle ní?
Na Růži a krokvici jsem pracovala od června do září minulého roku.
Hned na začátku jsem udělala vzory všech tří typů ilustrací: portrét, krajinu a malou závěrečnou vinětu. Portréty jsem umisťovala do tak zvaných točenic, které se objevují jako typický prvek na všech uměleckých výtvorech z doby Václava IV.
Jela jsem pak s obrázky nejen do nakladatelství, ale i za Renatou. Jí se líbil především nápad s točenicemi a vysvětlila mi jejich pravý původ. Prý pocházejí už ze staré Persie jako symbol života a síly slunce. Byla jsem ráda, že prvek, který původně jen rámoval portréty, najednou posouvá příběh do mytičtější roviny – a to bylo zde na místě! Jsme přece v knize, kde právě mýtus hraje hlavní roli!
A ještě něco k podobám hrdinů. Ty nové postavy, fiktivní, bylo třeba vytvořit živě. Domluvily jsme se s Renatou na jednotlivých charakterech, ona mi dokonce poslala fotografie mladíků a dívek, kteří byli předobrazem pro její příběh. Nechala jsem se vést jejími představami – vlastně jsme ty hrdiny viděly obě stejně.



Ještě pokud jde o znamení – jaký je význam gesta zvednutých rukou zlatých figurek otce a syna na obálce? Žehnají si navzájem nebo je to znamení přísahy?

Oni přísahají!
Všimněte si výrazného kamene zasazeného v koruně. Karel i Václav přísahají tomu kameni svou věrnost. Proč právě kameni? Odpověď najdete v závěru knihy.

Vytvořila jste i podobiznu mistra Theodorika, jedna kapitola pojednává o jeho práci dost podrobně, a nedá mi se nezeptat – nelákalo by Vás jednou, samozřejmě čistě hypoteticky, pokud by se taková možnost naskytla, také vyzdobit kapli?
Už jsem takovou nabídku dostala – u nás v obci na Jindřichohradecku. Požádali mě, abych vyzdobila místní kapličku. Velice se na tu práci těším, je to zodpovědný úkol. Ale k Theodorikovi se nehodlám přirovnávat ani v nejmenším!

Andělé kolem mistra Theodorika ve Vašem zpodobení jsou plnokrevní, mají barvu pleti jako živé bytosti, jsou podobní lidským dětem. Zato anděl nad podobiznou Anny Svídnické je zářivě bílý a studený, jako z mramoru. Je snad andělem z náhrobku?
Ano, je to přesně tak. Mistr Zelo – Theodorik je horkokrevný umělec s velkým posláním a silnými emocemi, vnímavý ke všem hlasům, jež k němu promlouvají. Duch královny Anny je sám tím andělem, střežícím osud jejího milovaného syna.

Na tváři slepého mládence se Vám podařilo zobrazit vnitřní vidění; mistr Theodorik je ponořený do sebe, jakoby naslouchal hlasům ve svém nitru; Parsifal z Anjou je zase exaltovaný, zasažený vizí... Je pro Vás zajímavé zkoušet zprostředkovat obrazem to, co se nedá namalovat – stav lidského ducha?
Vždycky mě přitahoval výraz lidské tváře. A v této knize jsem s jeho pomocí předznamenávala následující kapitolu a její charakter. Čtenář sám už si dohraje ve své fantazii celý příběh, já jen nabízím, nechci doslovně vyprávět. Tato kniha je historická fantasy – a stejně by měly působit i ilustrace. Opřené o fakta, ale mířící do světa fantazie.

Máte vztah k historické fantasy jako k žánru? Zaujala by Vás vůbec historická fantasy, pokud by nebyla, tak jako Růže a krokvice, bytostně spjatá s českou historií?
Růže a krokvice, jak pevně věřím, není poslední historickou fantasy z naší historie, na níž jsme s Renatou Štulcovou spolupracovaly.
Teď spolu míříme do jiného období našich dějin – do 13.století na Moravu. Ten příběh provede čtenáře  po předlouhé cestě napříč Asií a zpět. Prvky fantasy se tady budou jen jemně prolínat s velikým množstvím skutečných historických událostí. Ale nečekejte učebnici dějepisu – bude to veliké dobrodružství se zásadním významem nejen pro naši historii, ale i pro osud celé Evropy!

Nepochybuji, že znáte dobře ikonografii svatého Václava, ale neubráním se poznámce, že ve Vašem ztvárnění mi připadá víc jako Ježíš, tedy až na meč, který drží v rukou, protože Ježíš není světec-bojovník. Je v tom nějaký Váš osobní dialog s jeho kanonickým zobrazováním?
Václav je postavou, která se obětuje pro vyšší cíl. Tak o tom v našem příběhu píše v dopise svému bratrovi Boleslavovi. Jde na smrt a ví o tom, nebrání se svému údělu. Tak jako Ježíš v zahradě Getsemane líbá na tvář Jidáše, Václav odpouští bratrovi a dává mu poslední rady.
Pro mě je Václav dokonalým člověkem, rytířem, vzdělancem, světcem, který předběhl svou dobu – možná stále ještě čeká na to správné pochopení od nás, kteří jen ve zlomcích a útržcích poznáváme jeho poselství.

Hlavní část příběhu se odehrává v předvánočním čase, většina celostránkových ilustrací jsou zimní – zasněžený rynek, zasněžená krajina kolem Karlštejna, most nad zamrzlou Vltavou... dokonce i na ilustraci z interiéru, s tabulí prostřenou k slavnostní hostině, za okny sněží. Při Vašem citu pro barvu – neomezovala Vás trochu ta zimní tématika?
Zimní tématika mě vůbec neomezovala! Naopak – sypající se sníh dodává krajinkám pravou českou vánoční atmosféru. Náš příběh se sice odehrává  v době vrcholného středověku, ale předvánoční čas má stejné kouzlo a jiskření onoho očekávání jako dnes. Sníh ztišuje kroky v ulicích, milosrdně zasypává stopy – a na jiných místech příběhu zase stopy odhaluje.

Na celostránkových ilustracích mě uchvátila pozadí s geometrickými nebo vzorkovanými vzory. Pocházejí tato řešení pozadí ze středověkých iluminací? Ještě se zeptám na barevný podklad všech stránek s portrétovými medailony a dvoustránkovými ilustracemi – má evokovat barvu pergamenu?
Jsem eklektik – tedy ráda při své ilustrační tvorbě čerpám z předloh a ráda evokuji dobovou atmosféru, pokud má sloužit dobré věci: tedy uvést čtenáře do dobové atmosféry.
V ilustracích ke knize Růže a krokvice jsem cíleně vyvolávala pocity z knihy, která je pro náš národ fakticky ztracená: jde o Bibli krále Václava IV., která je uložena v knihovně ve Vídni.
Nádherná práce z doby vrcholného středověku, která dokazuje, jak dalece byla rozvinutá kultura a umění v našich zemích za jeho vlády, těsně před výbuchem husitských válek. Kopii tohoto rukopisu jsem viděla ve vitríně ve vídeňské knihovně, originál se téměř vůbec nevyjímá na světlo. Přestože z kopie žádná aura autentických stop štětce původního autora nevyzařuje, i tak to byl fascinující zážitek vidět tak rozměrný foliant ve skutečné velikosti, v autentické barevnosti a výpravnosti.
Moje ilustrace mají za úkol jen navodit atmosféru gotické Prahy, plnokrevnou náladu evropské metropole, která byla středem pozornosti tehdejšího civilizovaného světa.

A to se Vám určitě podařilo, navodit lesk a slávu tehdejší doby, její nádheru. Samotná kniha Růže a krokvice je s Vaší výtvarnou úpravou reprezentativní a je potěšením pro každého milovníka knih. Děkuji za rozhovor.


Rozhovor připravila Nikoleta Zdražilová https://www.detiaknihy.cz/

Kokvice a růže
Renata Štulcová

ilustruje Renáta Fučíková
Vydal Knižní klub - Euromedia 2009

 

Inspirující myšlenky...

Připraví vás škola na vstup do světa práce? Pokud máte v plánu drhnout podlahu nebo montovat plastové hračky celý svůj život, pak ano. Škola vám zlomí ducha, abyste později nebojovali, když se vám v dospělosti neděje nic nádherného. Když na to přijde, škola vás připraví na přijetí jakékoliv práce, kterou nemáte rádi, ať už to je doktor nebo sekretářka. Škola vás však nenaučí, jak najít své vlastní sny a jak je uskutečnit.
Grace Llewelyn