sekora ondrej malir

Autor knih pro děti, publicista, ilustrátor a kreslíř, byl výtečným vypravěčem. Uměl lidi rozesmát! Což je dar k nezaplacení. Vždy cítil potřebu bavit své okolí, kdykoli vycítil tísnivou atmosféru. Na návštěvy však chodíval nerad a oficiality ho dvakrát nebraly. Jeho ilustrace provázejí už kolikátou generaci dětí, vždyť jeho Ferdovi Mravenci je přes osmdesát let!


Doba škol a prvních angažmá v novinách
Narodil se tak 25. září 1899 a byl prvorozeným synem tatínkova druhého manželství. Když mu bylo sedm, tatínek zemřel a o celkem šest ratolestí se starala sama maminka. Na rozhazování opravdu neměli, přesto se snažila dát všem dětem co nejlepší vzdělání. Obecnou školu vychodil v Králově Poli, pak zamířil na gymnázium do Brna, odkud později kvůli špatnému prospěchu musel přejít do Vyškova. Po maturitě nastoupil na přání matky na práva, ale záhy zjistil, že je mu tento obor na hony vzdálený.  Učarovala mu publicistika.

V roce 1921 se stal v Brně redaktorem Lidových novin, kde se seznámil s mnoha osobnostmi té doby. Redakcí byl vyslán na stáž do Francie, kde se snažil doplnit techniku kreslení a malby. Do Prahy se spolu s Lidovými novinami přestěhoval až v roce 1928, poznal tedy Paříž dřív než Prahu. Stále pracoval na svém výtvarném projevu, proto v letech 1929 až 1931 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Arnošta Hofbauera.

Byl sportovním redaktorem, psal soudničky, kreslil obrázkové komentáře. Jako sportovec se ve Francii nadchl pro ragby, napsal pravidla této hry a dlouhá léta byl jejím propagátorem. Ve svých obrázkových seriálech, které vycházely na pokračování v nedělní příloze Lidových novin v 30. a 40. letech minulého století, přinášel dětem příběhy plné napětí, humoru, situační komiky. Asi největší oblibu z nich získalo kuře Napipi a pak samozřejmě Ferda Mravenec.

sekora deniky 1943

S Ondřejem Sekorou je postava Ferdy Mravence neodmyslitelně spjata.
I když zpočátku tato figurka nebyla určená přímo dětem – doprovázela od roku 1927 politické dění v Pestrém týdnu, teprve v roce 1936 se stala miláčkem malých čtenářů – tehdy poprvé vyšly první příběhy pro děti u nakladatele Hokra. Čím mravenec s puntíkovanou mašlí okouzlil své fanoušky? Jednoznačně tím, že mu Sekora vtiskl atributy správného kluka: statečnost, šikovnost, čestnost, kamarádskost. Ferda byl a je kabrňák. Dalším přínosem je, že Ferdovo mraveniště odpovídá skutečnosti. Sekora svou láskou k přírodě a nadšení pro přírodní vědy, které tu náležitě využil, přisoudil Ferdovi body navíc. Je až překvapivé, kolik přírodovědců přiznalo, že se své vědě začali věnovat právě díky jeho Ferdovi. K Ferdovi záhy přibyl Brouk Pytlík, všeuměl a mluvka, co velmi čitelně odhaluje lidské chyby, marnivá Beruška a řada dalších postaviček z hmyzího světa. Prvním čtenářem příběhů byl syn Ondřej, který se narodil v roce 1931 z druhého Sekorova manželství s Ludmilou.

V Lidových novinách působil Ondřej Sekora do roku 1941, tehdy musel opustit redakci, neboť jeho druhá žena byla židovského původu.
Pomohl mu nakladatel Josef Hokr – vyplácel mu zálohy na budoucí reedice Ferdy Mravence.  Pak přišla internace v pracovním táboře – od října 1944 do dubna 1945 byl v Kleinsteinu a Osterode. Budoval tehdy letiště i zbrojovku. Jeho žena v roce 1945 málem zemřela na tyfus v Terezíně. Není divu, že po takových životních peripetiích se stal členem strany po válce. Nebyl jediný.

sekora-hura-za-zdendou-ilustrace

Po válce Ondřej Sekora spoluzakládá Dikobraz a stává se populárním autorem.
V roce 1945 nějaký čas pracoval v redakci Práce, založil s Jaroslavem Seifertem, Jindřichem Plachtou, Jaroslavem Žákem a dalšími satirický časopis Dikobraz, který zpočátku redakčně vedl a pak zde pracoval jako redaktor. V roce 1949 stál u zrodu Státního nakladatelství dětské knihy, kde vedl knižnici pro předškolní věk. Vydržel zde dva roky a pak už se věnoval svobodnému povolání. Přispíval do celé řady novin a časopisů, psal knihy pro děti, spolupracoval s rozhlasem, který odvysílal nejednu jeho reportáž. V rozhlase také uváděli v četbě na pokračování příběhy jeho hrdinů, které vymýšlel pro děti. Byl i u zrodu dětského vysílání Československé televize v roce 1953 – maloval s dětmi prostřednictvím obrazovky. Pěkně naživo, jak bylo v dřevních dobách tohoto média zvykem.

Je zřejmé, že rád byl první u novinek, že objevoval nové a nové možnosti ve své práci. V padesátých letech na chvíli uvěřil, že je době idylických příběhů pro děti odzvoněno a některé didaktické knihy tohoto období nesou stopy tohoto vlivu, ale dočkal se i zadostiučinění – na EXPO 1958 v Bruselu byla jeho kniha Uprchlík na ptačím stromě součástí oceněné kolekce dětských knih. Vrátil se k hmyzímu světu a v roce 1959 přišla na svět kniha Čmelák Aninka.

Proč děti milovaly a dodnes mají rády jeho příběhy?
Vždy se snažil přiblížit jejich mentalitě, seznamoval je s notnou dávkou vtipu a humoru s tím, co se děje kolem nich, představoval jim život v přírodě i lidské společnosti.

Ondřej Sekora se stal v roce 1964 zasloužilým umělcem. Ve stejném roce však byl stižen mozkovou mrtvicí a už nemohl pracovat. Na následky nemoci zemřel o tři roky později.

Inspirující myšlenky...

Život zbavený odpovědnosti pozbývá stupňovanou měrou napětí mezi tím, co jest a co býti má, a tím současně pozbývá i všecku tvůrčí sílu. Život se v takovém systému vrací do poloh pouhé rekapitulace biologických pochodů.
Božena Komárková, z knihy Původ a význam lidských práv