malinsky zbynek pohadky
Alena z Brna nám napsala, že krásně se jí čtou knihy spisovatelů, kteří byli také básníci. Zbyněk Malinský (*7. 2. 1923 - †7. 3. 2005) básníkem nebyl, ale báječným pohádkářem určitě. Napsal 10 knížek, ale jednu zná snad každý. Pohádky ze Sluneční ulice.

Kouzelné vyprávěnky o obyčejných věcech, které dnes a denně potkáváme. Pohádky, které okouzlí nejen děti, ale i rodiče. A věřím, že nás budou okouzlovat ještě mnoho set let. Dokud budou na ulici rozkvetlé popelnice a kluci budou stavět huhuláky.

Pohádková ulice, která má docela obyčejné jméno Sluneční, se na první pohled ničím neliší od té vaší. Ale přesto se v ní dějí pohádkové příběhy. Sluneční ulici najdete snadno. Stačí otevřít tuhle knížku. Až ji dočtete, bude se vám možná i vaše ulice zdát trochu jiná, krásnější, než bývala dřív.

Pohádky ze Sluneční ulice patří k tomu nejlepšímu, co v moderní české pohádce máme.
Jde o texty autorových již vydaných knížek. Jejich „hrdiny“ jsou jak děti, tak zvířátka a dokonce i takové předměty, jako je obyčejná popelnice, která dokáže rozkvést, labutě z kolotoče, které odlétají na jih, sýček, který se kamarádí s komínem, sněhulák, který se naučí vánoční říkanku nebo Ježíšek, který vyplní Honzovi největší přání.
Dva texty v tomto výboru se objevují poprvé. Napiš si Ježíškovi a závěrečná vyprávěnka Vánoční vyzvánění. Autorův humor, smysl pro uměřenost poučení a pointy způsobí, že každý text – několikastránkový i několikařádkový – činí čtenáři potěšení.

pohadky ze slunecni ulice malinsky

Zvláštností textů je skutečnost, že v pohádkách ani tolik nejde o obvyklý svár mezi dobrem a zlem. Spíše o splnění představ malého čtenáře, jak by to mělo na světě, který odpovídá stupni jeho vnímání a fantazie, vždy dopadnout.
Malý čtenář se dozví, jak se například může skamarádit rybář s kaprem, jak pan Ježíšek přinese malému Honzovi na Štědrý den pejska, jak je „konec světa“ pro každého jinde či jak se sněhulák naučil číst; celkem je takových textů v knížce jedenatřicet.

A protože si tyto pohádky zasloužily také kvalitní barevné ilustrace, zadalo je nakladatelství Amulet, které knížku vydalo, slovenskému ilustrátorovi Eugenu Sopkovi (1949), jehož ilustrační tvorba už dávno překročila evropské hranice.

Zbyněk Malinský (*7. 2. 1923, Praha - †7. 3. 2005, Praha)
je dnes už legendou pohádkového příběhu a jeho knihy patří k tomu nejlepšímu, co v české pohádkářské kotlině vzniklo.

Ukázky z knihy:

Před panelákem stála popelnice. Zrovna zívla dlouhou chvílí, když se ze dveří vyloudal kluk. Hodil do popelnice napěchovaný pytel z igelitu a šel by dál do školy. Jenže se zarazil, vytáhl z kapsy křídu a napsal popelnici na břicho velké A a velké Č. Kdo je z domu, ví, že A. Č. je Adéla Červenková. Skoro před zvoněním vyrazila z domu Adéla a hned to viděla. A hned taky vyndala ze školní tašky sadu kříd a vedle A. Č. napsala J. K. Kdo je z domu, ví, že J. K. je Jarda Koleno.Potom Adéla křídou zavřela všechna písmena do srdce a ještě nakreslila, jak ze srdce kvete kopretina. Tak se stalo, že na sídlišti rozkvetla jedna popelnice.

V trávě na zahradě se narodila kapka. Narodila se z rosy a právě na červené jahodě. Když se jahoda ráno probudila, kapka už na ní seděla. Jahoda jí řekl, dobrý den, a byla ráda, protože sluníčko brzy začalo připalovat a kapka tak pěkně chladila! Kapka odpověděla dobrý den a byla taky ráda, že se narodila právě na jahodě, protože jahoda krásně voněla. Víte přece, jak krásně voní jahody! Byly rády obě a hned se také spřátelily. Vůbec nic jim nechybělo


Podobné články

Inspirující myšlenky...

Nikdo vlastně neví, kdo Chan Šan byl. Je tu pár starých pamětníků, kteří ho znávali. Říkají, že to byl chudý člověk, povahou blázen. Žil prý sám v horách zvaných Mrazivé hory, Chan-šan. Vypadal prý jako tulák. Jeho tělo i tvář byly zestárlé a vrásčité. Avšak v každičkém slově, které vypustil z úst, byl hluboký smysl a vyjádření nejjemnější podstaty věci, jen dokázal-li se kdo nad ním hlouběji zamyslet. Cokoli vyřkl, obsahovalo cit pro Tao, pro jeho veliká nejskrytější tajemství. Jeho čapka byla zrobena z březové kůry, jeho šaty byly rozedrané v cáry a na nohou měl dřeváky. Tak ti, kteří jsou nuceni tak činit, skrývají i stopu po sobě. Někdy nepochopitelný, někdy příjemný, vždy byl přirozeně šťastný sám ze sebe. Jak by ho však někdo, kdo sám není moudrý, mohl ocenit a pochopit?
Předmluva k Chan Šanovým básním od pana Lü Čchiou Jina