slaby bukukururuba tri banany

Opravdu zde máme reedice dvou kultovních knih? Inu, takřka každý druhý Čech, jak známo, je skeptik, i svede se skepticky přeptat: „A není doktor Z. K. Slabý takhle náhodou přeceňován?“ Neřekl bych. A mne osobně potkalo - jako ale i mnohé a mnohé další - to štěstí, že jsem jeho Bukukururunu přelouskal ještě včas, což značí dostatečně mlád.
Zabralo to, udělala na mě neskutečně mocný dojem, a to právem. Má skvělý příběh, uchvacující fantazii, kouzelná hrdinka se ocitá v zemi kouzel, ale to je jen začátek. „A sice pohádka, ale současně regulérní fantasy. To je bez debaty,“ ozřejmil jsem sám sobě už jako dospělý, i když mě tehdy už Bukukururuna uchvátila méně.

Zlatá“ Bukukururuna (vydaná poprvé roku 1968 v Liberci) bude jistě uchvacovat letos znova; poté, co loni vyšla už ve třetím vydání.
Tak či tak ji autor trošku předělal. - Kromě toho si v Albatrosu dali záležet i na výtvarné stránce, a tak teprve vynikají ilustrace Radka Pilaře, které už k tomuto dílu patří, jak míní autor. Nu, patří nepatří...

Jiné ilustrace jsou u reedice další Slabého klasiky, které se zhostila Mladá fronta. Tří banánů (2015).
Původní obrázky toto nakladatelství totiž neakceptovalo, ale i autor sám je dnes označuje ne za úplně adekvátní. Tak svou šanci proměnil Adolf Born.

Vážně se ale dá hovořit u těchto knížek o pravém kultu?
Věřím tomu. Tyto knihy a také Tajemství oranžové kočky (1968) a Pohádkový detektiv Břetislav Hostivít (1973) rozhodně zůstanou kultovními pro jistou část naší generace. I díky tomu, že do roku 1989 nevyšly znovu, takže vynikaly ve veřejných knihovnách.

Nesporná kultovnost knihy Bukukururuna ve značné míře plyne ze skutečných jejich kvalit.
A ty detekuje nikoli jen má generace. I současný ředitel nakladatelství Albatros Ondřej Müller (*1. 1. 1966), muž o dva roky mladší než já, vepsal loni na konec nového a „pročištěného“ vydání Bukukururuny doslov, a to právě za naši generaci. Svěřuje se v něm čtenářům s tou samou fascinací, jakou jsme nad tou bezvadnou knihou zažívali snad všichni. Cituji:
„Ještě jsem ani neznal písmenka, a tak mi babička obětavě četla (Slabého knihy) Bukukururunu, Meluzínu Minku, Tři banány, Dívku z Černé věže, a když jsem ztratil Pumprlíka vystřiženého z knížky Dášenka a Pumprlík, maminka mi musela koupit stejnou knihu znovu, protože jsem pro toho papírového panáčka v domečku z krabičky od sirek doopravdy truchlil.“

Ondřej Müller rovněž ve svém doslovu zdůraznil, že víc než o zevrubný přepis se u nového vydání přece jen spíš jedná o nahrazení zastaralých pojmů novými; a je to, jak zjistíme, opravdu tak. Sem tam je navíc autorem doplněno slůvko či i věta, jinak však naštěstí zůstalo vše při starém, dobrém a osvědčeném; asi jako i Chřibská, totiž skutečné české městečko tam na severu, které jeďte navštívit, neboť poblíž se Zuzančin příběh znovu a znovu odehrává a odehrávat navždy bude.
„Docela nenásilně tamní svět přechází ze své reálné poloviny do té pohádkové,“ konstatuje Müller a... Ano, pohádkový svět a řád se také stanou modelem světa lidského, skutečně v dobrém - i zlém.

Vydání z roku 2015 je v tiráži označeno jako teprve druhé, ale platí to leda vůči názvu knihy, který byl jenom nově rozšířen o dovětek „aneb Profesorka čárů a kouzel v. s. z Muří nohy“. Platí to jen vůči němu, zatímco obecně to pravda není, neboť pod titulem O jedné čarodějnici, králi trpaslíků a Plaváčkovi vyšla Bukukururuna rovněž roku 1991, a to v nakladatelství Winston Smith, kde tenkrát... pracoval právě Ondřej Müller.

A Tři banány aneb Petr na pohádkové planetě alias knížka napsaná otcem pro skutečného syna Petra Slabého (*1963), dnes režiséra?
Ač v zahraničí zfilmována, vrací se na český trh teprve po neuvěřitelných jedenapadesáti letech, poprvé totiž vyšla už roku 1964. Nu, a lze-li Bukukururunu brát za „fantasy pohádku“, Tři banány nazvěme sci-fi pohádkou. Už spíše jen vzdáleně připomene ovšem i Malého prince (byť je svébytná) a motivem létajícího výtahu asociuje také obdobný dopravní prostředek z fenomenálních bestsellerů Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu (1964) a Karlík a velký skleněný výtah (1977). Avšak zanechme srovnávání, stejně vše, jak známo, souvisí se vším, a doplňme už jen posledních pár faktů.

Tři banány byly oceněny v soutěži o nová, původní díla pro děti a v rádiu je výtečně četl Karel Höger již roku 1963! Tato nahrávka ovšem vyšla až daleko později (1995), a to na dvou audiokazetách.

A kniha byla mezitím přeložena do ruštiny (1966, reedice 2013) i němčiny (1970, reedice 1984); překlady do dalších jazyků se dají očekávat.

Zdeněk K. Slabý: Tři banány aneb Petr na pohádkové planetě. Ilustroval Adolf Born. Mladá fronta. Praha 2015. 200 stran. Pro čtenáře od 8 let. ISBN 978-80-204-3601-6
Zdeněk K. Slabý: Bukukururuna aneb Profesorka čárů a kouzel v. s. z Muří nohy. Ilustroval Radek Pilař. Albatros. Praha 2015. 136 stran. Pro čtenáře od 6 let. ISBN 978-80-00-04142-1

Inspirující myšlenky...

Nejradši jsem sám, to mne nikdo neruší. Neboť všichni se vracejí stále k témuž tématu, jak se jim vede špatně a jak se jim vede dobře, tomu se to líbí, onomu se to nelíbí, a brzy zas jsou u věcí, které tvoří jejich život. Dříve jsem jistě právě tak žil, ale teď nenacházím v sobě nic společného s těmito věcmi... Mnohdy sedím s některým z nich v hospodské zahrádce a pokouším se jim vysvětlit, že v tom je už vlastně všecko: moci tak tiše sedět. Přirozeně, že tomu rozumějí, přiznávají to, shledávají to taky, ale jen slovy, jen slovy, to je to, cítí to, ale stále jenom napolo. Jiný jejich život lpí na jiných věcech, jsou tak rozděleni, nikdo to ne cítí celým svým životem; ani já sám neumím dobře říci, co myslím.
Erich Maria Remarque (1898 – 1970), Na západní frontě klid