ctvrtek vaclav spisovatel rumcajs
Kdo pracoval u knížek, dobře ví, že mají stejné osudy jako lidé. S výročím Václava Čtvrtka jsem si vzpomněla, jak jednoho dne do nakladatelství Albatros došla žádost o práva na Pohádku o ptáku Klabizňákovi. Tato pohádka byla panem Čtvrtkem převyprávěná legenda, a až v roce 1988 vyšla jako bilderbuch s ilustracemi Gabriely Dubské.
Text byl tak úsporný, že Japonci knížku vydali česky a japonský překlad pouze přiložili. To bylo v roce 1996. Titul pak zařadili do série nejkrásnějších obrázkových knížek světa. Toho se pak chytli Korejci a vydali knížku v roce 1997 a nakonec i CD, ještě bych možná někde našla svůj neohrabaný překlad do angličtiny pro nabídku ke korejskému vydání.

dubska kocour damian 2

Výtvarnice Gabriela Dubská
mi tenkrát vyprávěla, jak ilustrovala Kočičiny kocourka Damiána. Makovou panenku napsal Václav Čtvrtek pro ni, pak pro televizi začala pracovat na víle Amálce, tu však potom realizoval režisér Bedřich.  

pilar radek rumcajs mamaka cipisek

O vzniku trilogie Rumcajs, Manka, Cipísek by mohla vyprávět tehdejší redaktorka Milada Matějovicová, kterou Václav Čtvrtek sám ustanovil editorkou svého díla.

povesti nezbedne ctvrtek

Vladimíra Gebhartová
vytvořila pěkný výbor Kotě z Kocourkova v roce 1986. Připomněla další příběhy pro dospělé čtenáře z Nezbedných pověstí, které zůstaly ležet v Památníku národního písemnictví a nakonec její zásluhou vyšly v roce 2008.

Hana Doskočilová by mohla vyprávět, jak těžké je dopisovat příběhy pro knižní vydání, kde se dochoval jen scénář k filmové podobě, a jak lehce pak při čtení působí.

cteni o veprikovi a kuzleti ctvrtek

Možná prvním literárním pokusem Václava Čtvrtka bylo Čtení o vepříkovi a kůzleti s ilustracemi tehdy začínající ilustrátorky Aleny Ladové.

Bylo to v dětském válečném časopisu a jednotlivé listy mi do redakce donesla výtvarnice Milada Čvančarová, která je náhodou doma objevila. Knížku pak vydal v roce 2001 Amulet a dva roky nato ji opět přeložili a vydali Japonci.


Myšlenky z knih

Pravdou je: máme být bídní a jsme. Přitom hlavním zdrojem nejvážnějšího zla, které člověka potkává, je člověk sám: homo homini lupus neboli člověk člověku vlkem, jak pravil Plautus v Komedii oslovské z roku 495. Kdo správně pochopí tuto tezi, uvidí svět jako peklo, které převyšuje peklo Dantovo tím, že ďáblem musí být jeden druhému, k čemuž je ovšem jeden vhodnější než druhý. Před všemi pak stojí arciďábel v podobě někoho vyššího, který statisíce lidí žene proti sobě a volá k nim: „Utrpení a umírání je vaše určení: tak na sebe střílejte z pušek a kanónů!“ a oni to dělají.
Arhur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa