tatrmanek-vrchlicky-klepoch

Také vlastníte štědře vypravenou knihu z nakladatelství Albatros Začarovaný tatrmánek, sestavenou roku 2012 Petrem Šrámkem? Vybral a sestavil ji z devětadvaceti svazků včetně almanachu Anemónky (1872) nebo Žní času (1963) - což představuje dolní a horní časovou hranici – a jde o přesně sedmdesát Vrchlického básní plus úryvek z jeho překladu Poeova Havrana.

Úsilí korunoval Šrámek doslovem Přece Vrchlický! a zde připomíná, že roku 1912, kdy titán poezie zemřel, to jistý vídeňský deník označil za ztrátu celé světové literatury.

„Desetitisíce lidí stály v hustém špalíru od Muzea až na Vyšehrad,“ líčí monumentální „králův“ pohřeb Šrámek, ale pravdou také je, že jen čtyři roky předtím zesnulý Svatopluk Čech v popularitě Vrchlického ještě předčil!
Jinak však nikdo. Právem? To není správně položená otázka, avšak pochyb dozajista není o tom, že Vrchlický svého času až neskutečně obohatil češtinu. - Ale ještě zpátky ke slavnému „funusu“.
Z dnešního hlediska je zvláštní, že do pohřebního průvodu nebyly připouštěny děti, a to navzdory tomu, že tenkrát poezii zesnulého barda ještě ve své většině znaly. Nebylo čítanky bez jeho veršů, jak by se našla.

klepoch-tatrmanek-1

Dnes ovšem je situace zcela jiná a dokonce i relativně starší lidé už na Vrchlického poněkud zapomínají. Nebo ani tak ne na něho, anžto se po něm zove kdeco, ale na vlastní jeho dílo.
Já sám si ovšem (a zrovna jako autor výběru) i dál vybavuji „tajemnou náladu“, která mě obestřela, když mi kdysi maminka (ve Šrámkově případě to byla babička) recitovala Jarní romanci - alias onu pověstnou báseň o kouzelníkovi z „ledného“ hradu, který posléze sám sobě „srazí hlavu“. - A dotyčné verše přitom zůstávají jen jednou jedinou fazetou z tisíce a není sebemenších pochyb, že v české literatuře neexistuje básník bohatší na témata, pestřejších forem, barevnějších nálad i exotičtějších světů (jak to opět shrnul už Petr Šrámek). A výbory z něj?

Ty dětem už sice kdysi sestavili jak Eva Vrchlická, tak Jaroslav Seifert, ale nový si s nimi nezadá, nebo je dokonce předčí. Se Seifertovým výborem Duha na zemi (1961, 64 básní) se přitom shoduje jen osmkrát - a s dávným, vlastním Vrchlického výběrem (1911, 92 básní) dokonce jen dvakrát. Co více?

klepoch-tatrmanek-3

Verše zde mají na každé dvojstraně díky Šrámkovi společné téma a nějakým motivem ještě k tomu vždy přecházejí na dvoustranu další.
Od počátku do konce konstruují tak i jakýsi nenápadný příběh a přes obruby listů se podobně magicky přelévají veškeré ilustrace Tomáše Klepocha. Nu, a pranic podivného nelze vidět ani v tom, že je celek završen hned pěti stranami vysvětlivek analyzujících kupříkladu i slova jako oř, ruměnec či Vesna.

To vše je, myslím, v nejlepším pořádku a záslužné a rád bych nadále zůstal na tomto světě optimistou. Avšak nemohu. Nemohu jím zůstat a obávám se, že moc dnešních dětí už tuto knihu neakceptuje.
Jistě. Je v ní i Hrad loupežných rytířů a jsou uvnitř zaklety i Švandovy dudy. Najde se tu Španělská legenda a Bretoňská romance a Červená karkulka i Morče a Pampelišky a Dětská píseň o Řípu a (obdivný) Šicí stroj a Balada o sani i Balada o vlkodlaku a Vodník a Bílá paní a Meluzína a Pražské noci! a Večerní obraz a Slepé dítě a Začarovaný les. Ale... Ale...

Nechme však skuhrání! A jestliže se aspoň pár dětí přece najde, bude to dobře. Sbírku nyní lze získat i prostřednictvím Levných knih.
Jaroslav Vrchlický: Začarovaný tatrmánek. Sestavil a doslov napsal Petr Šrámek. Ilustroval Tomáš Klepoch. Albatros 2012. 104 stran. ISBN 978-80-00-03063-0

Inspirující myšlenky...

Kromě lhostejnosti většiny a sadismu primitivů mě nejvíc rozhořčuje argumentace řady vzdělaných lidí, že zvířata nemohou mít žádný práva, neboť je neumějí sdělit, formulovat a brát se za ně. Každý kdo jen krůčkem poodstoupí z pozic atropocentrismu, zjistí, že svá přirozená práva na důstojný život mají nejen lidé, ale stejně tak zvířata a další živé bytosti, včetně živlů, ostatně celá planeta je živoucí bytost. Povinnosti vyplývající z lidské přirozenosti je uskutečnit a chránit práva nejen lidská, ale kromě jiných také práva zvířat. Ti, kteří se o to pokoušejí, jsou většinou zesměšňováni a uráženi, jejich činnost bagatelizována. Přesto i ta nejmenší pomoc zvířatům vede v důsledku k záchraně člověka a je s ní nerozlučně spojena.
Jitka Stehlíková, básnířka