lustig osvetim noviny

Pět let bojoval Arnošt Lustig (*21. 12. 1926, Praha – †26. 2. 2011, Praha) s rakovinou, pět let doufal, že ji přemůže, ale nakonec 26. února 2011 naposledy zavřel oči. Odešel slušný člověk a spisovatel, který celý život čerpal ze svého šíleného pobytu v koncentračních táborech Terezíně, Osvětimi a Buchewaldu. Během těch let, kdy s ním bylo nakládáno jako s nečlověkem přišel téměř o celou rodinu, ale nakonec se mu podařilo uprchnout z transportu smrti.


Mezní zážitky, do kterých se dostal za nacistického Německa, ho trvale poznamenaly a staly se hlavním tématem jeho dlouhé řady knih. Jsou plné vnitřní síly a odhodlání, víry v lidskou důstojnost.
Po válce vystudoval novinařinu a pracoval v několika denících a rozhlase; mimo jiné byl i zpravodajem z izraelsko-arabské války. Poté pracoval jako reportér a režisér Československého rozhlasu, redaktor týdeníku Mladý svět a scenárista na Barrandově.
V roce 1968 emigroval. Žil krátce v Izraeli, potom v Jugoslávii a od roku 1970 v USA. Do Česka se vracel pravidelně v posledních dvaceti letech.

Mezi jeho nejslavnější knihy patří Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Bílé břízy na podzim, Dům vrácené ozvěny.

ARNOŠT LUSTIG O KNIHÁCH A PSANÍ

Hostem Zuzany Vlčkové je spisovatel Arnošt Lustig. Témata rozhovoru: Poslední tvorba, podpora mladých autorů, úspěchy na mezinárodním poli a zklamání z neproměněné nominace na prestižní Man Bookerovu cenu 2009.





Myšlenky z knih

Všeobecné státní vzdělání je pouze výtvorem, jehož účelem je vymodelovat lidi tak, aby byl jeden přesnou kopií druhého: a vzorem, podle kterého je modeluje, je ten, který vyhovuje převládající moci ve vládě, ať už je to monarcha, aristokracie, nebo většina žijící generace; úměrně tomu jak je efektivní, ustavuje despotismus nad myslí, která vede přirozenou tendencí k nadvládě nad tělem.
John Stuart Mill