krylov bajky
Ivan Andrejevič Krylov (1768-1844), knihovník petrohradské knihovny, během svého života napsal víc jak 200 bajek, kterými se zařadil mezi velikánány světových bajek jako byl Ezop, Jean de La Fontaine, Kipling.  První sbírka bajek byla vydána v roce 1809.


Vydával dokonce satirické časopisy Počta duchov, Zritěl, Sankt - Petěrburgskij Merkurij, které byly velmi brzy zakázané carskou cenzurou. Napsal několik dnes už neznámých komických oper například Hadačka, Blrodina, Autor v předsíni, Šibalové.
U nás jeho bajky přeložil a ilustrovali je vynikajícím způsobem Zdeněk Mézl a Bohdan Lacina.

Ukázky...

Dva sudy
Dva vinné sudy spadly z vozu. V prvním je víno, v druhém nic než vzduch. Ten první kutálí se bez lomozu, ten druhý o to víc. Hřmotí a rachotí, až lidem slábne sluch. A mračna prachu víří. Chodci se v strachu krčí pod arkýři. Prchají slečny, utíká houf kluků. Tak prázdný sud natropil plno hluku. Plný byl tichý – ale užitečný.
Nesedej na lep, nechoď na ruku tomu, kdo dělá mnoho humbuku.
Když někdo koná vskutku velkou práci, žvaněním čas a sílu neutrácí.

Liška a osel
Liška potkala osla. Osel vypráví, že jde od lva. Lev byl dříve zlý, i osel se bál jeho řevu, ale teď leží jako mrtvý a je s ním velmi zle. Všechna zvířata, která se ho dříve bála, se sbíhají, aby se mu pomstila a mlátí ho hlava nehlava. Liška se ptá, zda ho osel nechal na pokoji. Osel odpovídá, že je stejně odvážný jako ostatní, a také ho pořádně kopl, aby poznal, jaká jsou oslí kopyta.

Lev a liška
Když liška prvně uviděla lva. Zdálo se jí, že zcepení z té hrůzy. Když podruhé je osud svedl brzy, byla už menší její obava. Když vzápětí se sešli potřetí, cítila se už v bezpečí a dala se s ním do řeči.
Tak člověk často před někým se klepe, než si ho prohlídne a pozná trochu lépe.



krylov bajky mezl 1

Vlk a beránek
Hladový vlk spatřil malého beránka, jak pije u potoka. Vlk potřeboval najít důvod, pro nějž by mohl beránka sežrat. Vymýšlí si, že mu beránek kalí vodu, že byl na něj jednou drzý, ale beránek mu jeho obvinění vyvrací. Vlk se rozzlobí a nehledá již jiná obvinění:,, Už tím jsi vinen, že mám hlad…,, říká beránkovi a odnáší si ho v zubech.
Ponaučení: Kdo je bohatý, mocný a silný, je vždy v právu – slabý a chudý se spravedlnosti nedovolá.

Orel a slepice
Orel, car ptactva létal ve velkých výškách a jednou se mu zlíbilo usednout na nízký plot nedaleko stodoly. Chvilku tam poseděl a pak přeletěl na vedlejší plůtek. Pozoroval slepice na blízkém dvorku. Proč každý orla tak chválí, vždyť přeletět z plotu na plot umím také, řekla jedna z nich. Orel s nimi na oko souhlasí, ale pokládá jim otázku, zda mohou létat jako on taky do oblak?
Ponaučení: U talentovaných lidí bychom neměli vyhledávat jejich chyby, ale ocenit jejich nadání a jejich činy.

Rybí tanec
Lev jel ohlédnout své království. Na břehu řeky uviděl rybáře, který si nad ohněm opéká ryby na pánvi. Ryby bolestí poskakovaly. Rybář mu vykládal, že ryby radostně tančí na jeho počest. Na otázku, jak se žije jeho poddaným, odpovídá rybář, že se mají jako v ráji.
Ponaučení: Car se dal oklamat svými úředníky a netušil, jak se doopravdy žije jeho poddaným.

lacina drevoryt krylov bajky

Osel
Rolník měl osla a byl s ním spokojen. Aby se osel nezatoulal, pověsil mu na krk zvonec. Osel byl velmi pyšný, domníval se, že má něco jako úřad. Dříve se klidně chodil pást do ovsa, do pšenice a do vojtěšky a nikdy ho při tom nenachytal. Teď ho každý slyšel, sedláci ho vyháněli holí a posílali na něj psy. Všude ho čekají jen rány.
Ponaučení: Malý zlodějíček a podvodník se snadno přehlédne. Jakmile má však řád nebo vysoký úřad, je všem na očích a nic mu neprojde.

Mravenec
V mraveništi žil velký mravenec, silný, uzvedl i zrnko ječmene, nebál se ani pavouka. Všichni ho chválili a jemu stoupá sláva do hlavy. Rozhodl se, že předvede svou sílu ve městě. Když jel kolem sedlák s fůrou sena, vlezl mravenec do sena. Myslel, že až dojedou do města, bude se mu každý obdivovat. V seně ho však nikdo neviděl, ať se snažil předvádět sebevíc. Postěžoval si psovi, že u nich v mraveništi by se na jeho sílu přišli všichni podívat.
Pes na to odpoví: „Co doma k slávě stačí, svět ještě neomráčí.“

Statečný osel
Liška potkala osla. Osel vypráví, že jde od lva. Lev byl dřív zlý, i osel se bál jeho řevu, ale teď leží jako mrtvý a je sním velmi zle. Všechna zvířata, která se ho dříve bála, se sbíhají, aby se mu pomstila, a mlátí ho hlava nehlava. Liška se ptá, zda ho osel nechal na pokoji? Osel odpoví, že je stejně odvážný jako ostatní a také ho pořádně kopl, aby poznal, jaká jsou oslí kopyta.
Ponaučení: Zbabělci si netroufnou na toho, kdo je právě u moci. Jestliže se však jeho osud změní, dovolí si na něj nejslabší a nejhloupější.

krylov bajky mezl 2

Inspirující myšlenky...

Pravdou je: máme být bídní a jsme. Přitom hlavním zdrojem nejvážnějšího zla, které člověka potkává, je člověk sám: homo homini lupus neboli člověk člověku vlkem, jak pravil Plautus v Komedii oslovské z roku 495. Kdo správně pochopí tuto tezi, uvidí svět jako peklo, které převyšuje peklo Dantovo tím, že ďáblem musí být jeden druhému, k čemuž je ovšem jeden vhodnější než druhý. Před všemi pak stojí arciďábel v podobě někoho vyššího, který statisíce lidí žene proti sobě a volá k nim: „Utrpení a umírání je vaše určení: tak na sebe střílejte z pušek a kanónů!“ a oni to dělají.
Arhur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa