eliasova hanako sunae ketai
Už jen v antikvariátech seženete knihy Barbory Eliášové „Hanako – román moderní japonské dívky“ z roku 1944, „Sunae a Kétai – korejské děti“ z roku 1940, Huria hledá cestu do nebe (1941) a cestopis „Rok na jižní polokouli“ z roku 1928.

HANAKO JE PESTRÝ A PŘI TOM VELMI PŘÍSNÝ PŘÍBĚH MLADÉ DÍVKY V OTCOVSKÉM DOMĚ.
Hlava rodiny je v Japonskuí svrchovaným pánem, jehož rozkazů je třeba dbát bez nejmenší odmluvy. Hanako, mladé, krásné děvče, pocítí náklonnost k Evropanu, Čechu, a tato je tak silná, že roztrhává staré tradice a proti otcově vůli jde za hlasem svého srdce.
Otec ji vyhosťuje z domu, zříká se jí. Ale láska překonává všechny obtíže a když je její manžel povolán zpět do Evropy, smiřuje se otec s dcerou, která mu ve své vlasti nechává malého synka, dědice domu, na jehož počest o svátku chlapců bude vláti velká hedvábná ryba nad vchodem.
Život je líčen věrně z poznatků autorčiných, a je doprovázen kresbami a barevnými obrazy malíře Jiřího Wowka

huria hleda cestu eliasova
HURIA HLEDÝ CESTU DO NEBE
Příběh malé Hurii, maorského děvčátka, kterému umřela maminka a ona se vydala od novozélandských břehů na malé loďce ji hledat, protože podle maorských legend nebe je na severu – a na severu je moře. Před utonutím ji zachránil japonský parník, na kterém pak cestovala a seznamovala se s dětmi nejrůznějších národností.
Samozřejmě nejvíc se mi líbila Biddy – aboriginské děvčátko, které bylo shledáno nevychovatelným a jako takové je ta laskavá anglická dáma, která o ně chtěla pečovat, vracela zpět jejímu kmeni v Austrálii.

Více: Huria hledá cestu do nebe na severu, podle maorských legend

NA STŘÍBRNÝCH KŘÍDLECH MLÁDÍ
V tomto románu pracuje mladík z Moravy jako zkušební pilot v japonské továrně, v románu Letkyně Armila letí mladičká hrdinka s otcem-pilotem na Cejlon a Jávu, kde se spřátelí s javánskou princeznou, která je v šestnácti letech první Javánkou-pilotkou.

eliasova
Barbora Markéta Eliášová (18741957)

zcela zapomenutá spisovatelka, pozoruhodná žena z malé moravské dědinky od Brna, Jiříkovic. Vyrostla v nejchudších možných poměrech. Otce nikdy nepoznala, její matka zemřela, když byly Barboře čtyři roky. V rodných Jiříkovicích byla vychovávána na obecní náklady a u příbuzných. Zásadní vliv na její osud měl zdejší učitel Jan Hudeček, který se jí hodně věnoval a půjčoval jí knihy. Vypracovala se vlastní pílí a užitím svého intelektu na učitelku jazyků a poté se oddala cestování.
Jako první Češka cestovala kolem světa. Svým osudem připomíná slavnou francouzskou cestovatelku po Tibetu Alexandru David O´Neelovou, autorku úchvatného „tibetského“ románu „Mipam – láma s paterou moudrostí“.
V Japonsku se zrodila její celoživotní láska k této zemi, kterou považovala za svůj druhý domov. Eliášová byla první evropskou absolventkou kurzu ikebany - tradičního japonského umění vazby květin.
Po návratu do Čech přes USA vydala v r.1915 pro velký zájem své zážitky v knize Rok života mezi Japonci a kolem zeměkoule.
Roku 1920 se do Japonska vrátila jako pracovnice československého velvyslanectví v Tokiu. Spolupracovala s ženskou univerzitou a univerzitou Waseda, pořádala přednášky o Československu a přispívala do českých i japonských periodik.
Do Japonska se Eliášová vrátila ještě několikrát; v r. 1923 zažila v Jokohamě ničivé zemětřesení. Sama zde přiišla úplně o všechno, zachránila jen holý život.
Po návratu do ČSR pracovala až do roku 1939 jako překladatelka na ministerstvu zahraničí.
Procestovala Hongkong, Singapur, Cejlon, Čínu, Koreu, SSSR, Jávu, Austrálii, Afriku. Doma pak o svých zážitcích a poznatcích vyprávěla na besedách a přednášela v rozhlase. Napsala i několik knih.
Poslední léta prožila v Praze a v Roztokách u Prahy.

V roce 2019 odhalil zástupce japonského velvyslanectví pan Kei Onishi pamětní desku na vile Aoyama, kde B. M. Eliášová v letech 1921-1935 bydlela.
A teď, když chodila jsem po několik dní pod těmito růžovými oblaky, často unavena, ale velikou a dosud neznámou radostí vzrušena a unášena, mezi lidmi, kteří byli zcela jiní než já, ale ke mně tak milí a dobří, tu napadlo mně zcela určitě a jasně: Ano, proto šla jsem kraj světa! – a zdálo se mi, že by bez těchto velikých krás můj život byl nesmírně prostý a prázdný.

Více: Wikipedia