petiska spisovatel recke baje

Málokdo už dnes ví, že Krtka, který ke kalhotkám přišel napsal Eduard Petiška (14.5. 2014 by měl 90 let). Málokdo také ví, že byl básník a překladatel německé poezie a že jeho kniha Staré řecké báje a pověsti je povinnou četbou ve Francii, kterou dodnes nikdo nenapsal líp.


Petiška proslul především jako autor pro dětské čtenáře
a stal se jedním z nejoblíbenějších českých pohádkových autorů. Jeho knihy pro děti například Birlibán, Jak krtek ke kalhotkám přišel, Anička malířka, Pohádkový dědeček  se staly oblíbenými a stále vydávanými pohádkami.
Snad největší popularitu získala jeho kniha v četných vydáních Staré řecké báje a pověsti, která byla přeložena do sedmi jazyků a je dodnes povinnou četbou ve Francii. Japonské děti zase znají již v několika vydáních tituly Bylo jednou loutkové divadlo nebo Kam se schoval nůž, O jabloňce a samozřejmě Jak krtek ke kalhotkám přišel.

baje_petiska3.jpga_mail.jpgbaje_petiska4.jpg
Velký význam mají dodnes jeho úpravy dalších českých a cizích pověstí a pohádek

jako například Golem a jiné židovské pověsti a pohádky ze staré Prahy, Čtení o hradech, Čtení o zámcích a městech.

Nesmíme zapomenout na jeho překladatelské práce především J.W. Goetha a Heineho a také na jeho básnické kyrické dílo, kterému se věnuje celý život. V něm se hlásí především k odkazu Františka Halase. (Oči vzlétajícího času,1946, Pražské orchestry, 1947, Slunce, 1949) Lyrický charakter mají také jeho prózy, ve kterých otevíral téma generační a mravní. Například to jsou knihy Než uzrají muži, Pomerančové šaty, Průvodce mladého muže manželstvím, Třicet manželek.
Spolupracoval často s Československým rozhlasem a televizí, psal pro dětské časopisy. Psal ovšem i odborné texty, eseje a předmluvy.

baje_petiska2.jpgcitanka_petiska.jpg
Eduard Petiška  neměl pouze literární nadání. Od svých předků – a zvláště matky Adeline Winandtové – zdědil i hudební sluch. A nebýt nacistické okupace, zúročil by úspěšně složené zkoušky na konzervatoř asi i jinak než prací soustružníka. Nástup komunistů k moci v únoru 1948 pak zase překazil jeho jiné ambice – natáčení „filmových básní“ s Konstantinem Bieblem. Zemřel 6. června roku 1987 během pravidelného léčebného pobytu v Mariánských Lázních.

Eduard Petiška (14. května 1924 – 6. června 1987) prožil své dětství v Čelákovicích u Prahy. Gymnázium studoval v Brandýse nad Labem, které absolvoval v roce 1943. Hned po absolvování gymnázia byl totálně nasazen. Až po válce po válce vystudoval na FF UM v Praze germanistiku a srovnávací literatury. Od roku 1948 žil v Brandýse nad Labem jako spisovatel z povolání.


Inspirující myšlenky...

Nic se mi nezdá v posledních letech tak opovrženíhodné jako bujení oplzlých slov bez jakéhokoli důvodu v dílech a rozhovorech našich spisovatelů. Tato předstíraná liberalizace je odsouzeníhodné překrucování svobody. Proto odmítám jakoukoli sexuální opovážlivost a slovní exhibicionismus.
Luis Buñuel, Do posledního dechu