hasek svejk 1

V Bibli najdete skoro všechno, ale ve Švejkovi je úplně všechno. Tuto legendární větu řekl Zdeněk Mahler. A je tomu skutečně tak. Kniha knih, to je Haškův Švejk. Kniha, kterou můžete číst celý život a neustále v ní budete objevovat nové souvislosti. A to i přesto, že první díl Osudů dobrého vojáka Švejka za první světové války vyšel 1. března 1921.

Přesný začátek cesty dobrého vojáka Švejka ale nelze určit.

Příběh začíná u jeho posluhovačky paní Müllerové neznámo kde, ale určitě nedaleko pražské hospody U kalicha, v okruhu tak maximálně 0,5 km. Dál by přece na pivo nešel. Kdo by si myslel, že jeho bydliště leželo někde jinde a měl pro to pádný důvod, rád to napravím.

Švejk pravděpodobně žil přímo vedle pražské hospody U kalicha, v ulici  Na Bojišti č. 12.
Bohužel není uveden zdroj této informace. Další možnost, kde Švejk žil, nabízí přímo román: „U nás na rohu Bojiště a Kateřinský ulice, poslušně hlásím, pane lajtnant, byl taky jeden degenerovanej člověk.

Jeho otec byl jeden polskej hrabě a matka byla porodní bábou.
Von met ulice a jinak si po kořalnách nenechal říkat než pane hrabě.“ Ulice Kateřinská a Na Bojišti se nikdy nesetkávaly. Kateřinská ústila do Ječné na dnes již neexistujícím naměstí Komenského a Na Bojišti ústí i dnes do Sokolské. 

hasek svejk 2

Jediná možnost je, že se jednalo o domy, které stávaly na tomto místě v ulici Sokolské, mezi ulicemi Ječnou, Kateřinskou a Na Bojišti. Na mapě z roku 1913  ve žlutém kruhu. Vzdálenost jeho bytu k hospodě U Kalicha je ale v každém případě, s ohledem na celou anabázi, zanedbatelná.

Pokud si dáte práci s vyhledáním všech Švejků na policejních přihláškách, pak jedni Švejkovi skutečně žili v těsné blízkosti hospody U Kalicha, v domě hned vedle. Další Švejkovi, jejich příbuzní, bydleli v dnešní ulici Ke Karlovu (na mapě U Karlova).

Naposledy se v místě svého bydliště  objevuje, když byl buršem u Feldkuráta Katze:.. V tyto dny spadá též návštěva Švejkova v bytě u jeho staré posluhovačky paní Müllerové.: "V bytě našel Švejk sestřenici paní Müllerové, která mu s pláčem sdělila, že paní Müllerová byla zatčena týž večer, když odvážela Švejka na vojnu. Starou paní soudili vojenskými soudy a odvezli, poněvadž jí nic nemohli dokázat, do koncentračního tábora do Steinhofu. Přišel již od ní lístek..."

hasek jaroslav portret fajka
Mnoho dalšího: http://svejkmuseum.cz/

Ukázka:

Když později Švejk líčil život v blázinci, činil tak způsobem neobyčejného chvalořečení: „Vopravdu nevím, proč se ti blázni zlobějí, když je tam drží. Člověk tam může lézt nahej po podlaze, vejt jako šakal, zuřit a kousat. Kdyby to člověk udělal někde na promenádě, tak by se lidi divili, ale tam to patří k něčemu prachvobyčejnýmu. Je tam taková svoboda, vo kerej se ani socialistům nikdy nezdálo. Člověk se tam může vydávat i za pánaboha nebo za Panenku Marii, nebo za papeže. Každej tam mohl mluvit, co chtěl a co mu slina právě přinesla na jazyk, jako by byl v parlamentě.
Vůbec žilo se tam jako v ráji. Můžete tam hulákat, řvát, zpívat, plakat, mečet, ječet, skákat, modlit se, metat kotrmelce, chodit po čtyřech, poskakovat po jedné noze, běhat dokola, tancovat, hopkat, sedět celej den na bobku a lézt po stěnách. Nikdo k vám nepřijde a neřekne: ,Tohle nesmíte dělat, tohle se, pane, nesluší, to byste se mohl stydět, to jste vzdělanej člověk?' Jak říkám, moc pěkný to tam bylo a těch několik dní, který jsem strávil v blázinci, patří k nejkrásnějším chvílím mýho života.“

 

Myšlenky z knih

Inovátoři a kreativní géniové nebudou nikdy vychováni na školách. Protože jsou to přesně ti lidé, kteří odmítají to, co je na škole učili.
Ludwig von Mises